Po včerejším náročnějším programu jsme si v táboře řekli, že dáme trochu klidnější den a nebudeme to moc hrotit. Uděláme zase nějaký výlet metrem, zkoukneme nějaké ty suvenýr šopy a něco pokupíme domů. Měl jsem v plánu i jednu návštěvu v zaměstnání, zjistit, jak se vede studentům…
První bod programu byl jasný, dojet na monitoring visit. No a páč metrem je to docela na pytel cestování, tak razíme dabldekrem. Když přicházíme na zastávku, tak nám naše jedna osm šestka ujela před ksichtem. Škoda, ale za chvíli jede další… Tu další už jsme stihli a tak lezem do busu. A samozřejmě do druhého patra. Máme štěstí, první řada je volná, takže výhled úplně luxusní 
. Po půl hodině jsme na místě a jdu na kontrolu do práce.
Ve firmě to bylo zajímavé. Šéf se jmenoval Aimal, byl někde z Turecka a tady si rozjel firmu, která řeší jiným firmám účto. V kanceláři o velikosti 2×3 metry byly dva stoly, čtyři židle a dva lidi. Se mnou teda tři (lidi). Trochu natěsno, ale útulné. Chvíli jsme pokecali o tom, co dělají, jak fungují a co dělá studentka na stáži. Studentka dostala od šéfa pochvalu, že je dobrá a šikovná. Takže všeobecná spokojenost a veselí, kontrola proběhla, můžu vypadnout. Ještě jsem se teda zeptal studentky, jak je spokojená ona, co v rodině, jak vypadá ubytování atd. Zkoušeli jsme se bavit anglicky, ale když nás její šéf viděl, jak se trápíme, tak nám řekl, že se můžeme v klidu domluvit česky, že s tím nemá problém… hotovo, odchod.
Druhý bod programu byl takový, že dojedeme do Tottenhamu, abysme zjistili jak je to s vlakama na letiště, ať v sobotu neděláme zbytečný chaos a ten odlet nedramatizujeme. Takže metrem po pekařské (Bakerloo line) až na King´s Cross, tam přesednout na Viktorčinu linku (Victoria line) a frčet až na Tottenham Hale. Cestou po pekařské, když byla ještě na povrchu, vidíme fotbalový stadion ve Wembley. Neskutečný kousek… V sobotu tam hraje anglická repre kvalifikační zápas s Maltou. Tam se dostat… to by bylo, panečku… Dojedeme teda až na vlakáč v Tottenhamu, kde není moc trefik, tak jsme zrovna koupili lístky na sobotní vlak na letiště. Kousek od metra šopink park. Kuknem na to, nic velkého, klasika jak u nás, nic zajímavého… Hotovo, jedeme dál…
Prý je to dobré na Cavent garden, že jakési obchody a trhy tam jsou, tak valíme tam. Zase šup do metra, za chvíli jsme tam. Venku blázinec. Zase mrtě lidí. Hej kde se tu všude berou… Je třeba ale něco pojest, tak koupíme sendviče a jdou se hledat suvenýry. Cestou na mě spustí nějaký týpek… Pís, pís (mír, mír – přeloženo redakcí)… Když ho zkouknu, tak je to nějaký buddhistický mnich a vnucuje mi nějaký náramek a zlaté kolečko s obrázkem… a prej že nic nechce, furt jenom opakoval pís, pís a ať si to vezmu. Tak teda beru… Chyba. Pak se začne hrabat ve svojí ledvince a že chce něco napsat… Ptám se co mám jako napsat, a on zase pís, pís… Tak mu do jeho deníčku napíšu pís, pís… Jsem si říkal, že možná umí jenom to jedno slovo…ale pak dal další… a že ještě nejm. Tak píšu Chozé, pís, pís… Spokojený? Můžu už jít? Další slovo. Coins, coins. Jaký kojns, vždyť jsi říkal, jenom pís, pís. Teď už teda neopakoval pís, pís, ale kojns, kojns… takže kolik? Prej tů kojns… tahám dvě pence a že ne, že vetší kojns… Valím oči a ptám se, jestli to není za náramek a obrázek moc, jako že dva kojns… zase se vrátil ke svému pís, pís… No diskuze jaxviňa… Dal jsem mu dvě libry a jak odcházím tak jenom slyším pís, pís… Ty vo.e, já byl tak přepísovaný, že ten pís ze mě doslova stříkal…
. Ještě teď když si na to vzpomenu, tak se kolem mě rozvine taková písová aura, že aj borci co jdou kolem hotelu to musí cítit… Takhle sednout na lep… Ale co už, třeba za to budu odměněn v příštím životě…
Cestou na tržnici narazíme na čarodějnici, která tam seděla přikurtovaná na koštěti a vydávala šílené zvuky. Toto pěkně začíná. Naštěstí takových atrakcí tam nebylo moc. V tržnici spousta suvenýrů, vlaječek, místních pochutin a tak dále. A že holkám něco koupíme na památku. No a co asi tak mohlo vyhrát… něco typicky anglického? Nějaká pochutina? Nebo snad nějaké hadříky? Samá voda… Byl tam totiž obchůdek Walta Disneye… takže nějaké figurky z jeho filmu… ale byly ve výprodeji za pár liber… To bude hezká vzpomínka na Anglii… postavičky z amerického animáku . Ale to, co jsem hledal, jsem nenašel… tepláky. Na tržnici spousta triček, čepic, svetrů a já nevím čeho všeho… dokonce i tanga s nápisem Mind The Gap jsem tam našel… pro ty co neví (taky jsem do včera nevěděl), tak Mind the Gap hlásí v každé stanici metra, jako že „pozor na díru“… myšleno tu mezeru mezi metrem a nástupištěm…. Hezký, ale ty nechci, vypadal bych v nich jak blb a ještě by mi byla kosa…
Na víc nebylo sil, takže hup do metra, po severní až na konečnou a hurá na hotel. V lídlu koupit véču a jít chrápat. Zítra bude zase náročnější den, čeká nás Tower Bridge, Greenwich a snad i něco dalšího… Uvidíme, jak to tam bude vypadat… a hlavně přátelé… Mind the gap! Nebo byste radši pís, pís…
Chozé