Jsme na nule

Včera jsme trochu spočli, tak musíme zase trochu víc máknout, abysme toho viděli co nejvíc. V táboře se domluvilo, že povalíme na Tower Bridge a když bude čas, chuť a bude dobrý wedr, tak strčíme noc i do Greenwiche.

Po klasické snídani (tousťák s nutelou a silný čaj) ještě trochu drama… Zjistil jsem, že se v sobotu hraje repre zápas Anglie s Maltou. A přímo ve Wembley. Lupeny ještě jsou, akorát je menší problém v tom, že se dají zaplatit jenom kartou… To je ovšem kámen úrazu. Na hotelu je wifina bez hesla, takže se do ní dostane jakýkoliv jeliman, který přijede na parking k hotelu. Jediné co potřebuje, je zadat nějakou mailovou adresu. No do takové wifiny by strkal číslo karty jenom úplný pacient. Píšu tedy domů pár lidem, aby mi to zaplatili, že jim pak dám keš a nebo to pošlu na účet jak se vrátím. Souhlasili. Super. Jenže lístky pomalu dochází a tak píšu sms ať si pohnou – poslal jsem i postup, jak se přihlásit, jak vybrat zápas, sektor, kategorii lístku atd… zatím bez odpovědi, jestli se podařilo koupit… nervy moje… no nic valíme na metro, snad to nějak vyřídím po smskách…

Na dnešní výlet pofičíme zase po severní a že to sfoukneme až na London Bridge. Jen je třeba na stanici dát bacha, abysme sedli na správnou větev, páč se to na Camden Town rozděluje. Vlak jsme trefili, valíme. Ještě než zmizíme v podzemí, zjišťuju smskou jak s lístkama… zatím stále nic… aúúúú, teď už jsem i bez signálu… ten fotbal je napínavý už dva dny před zápasem .

Dojeli jsme na London Bridge a jde se ven. Vítr jako prase. Ale hlavně že neprší. Uděláme si vycházku na most, když už jsme tady. A jak se takhle otočím, zjišťuju, že jsme dorazili k mrakodrapu The Shard. Vof, stavba jak blázen, to nemá chybu. Při bližším pohledu na mrakodrap si všimnu, že na jedné straně visí tak 200 metrů nad zemí plošina a partička týpků to leští… Docela to tam s nima hází… Já bych asi taky házel, kdybych tam visel s nima… to musí být teda brigoška k nezaplacení… v takové kose, tak vysoko… no dej pokoj…

Z London Bridge už jde vidět na Tower Bridge a nějakou bitevní loď, která je u břehu. Jdeme po nábřeží směrem na Tower. Cestou se tvoří nějaké fota mrakodrapů, mostů a já nevím čeho všeho. A objevil se nečekaný problém. Chtělo by to najít nějaký záchod, zřejmě bylo moc čaje k snídani . Nikde nic. Ani v nějaké pasáži s obchodama. Potkal jsem tam nějakého borca v uniformě, ten bude vědět… Když jsem se ho zeptal, kde tu najdu nějaké záchody, tak chvíli přemýšlel… nakonec mě někam nasměroval mezi mrakodrapy a že tam to prý najdeme. Po chvíli hledání se to podařilo… Mezi těma barákama měli takovou vychytávku…normálně uprostřed pěší zóny tekl takový potůček… tak jsem si říkal, že když bude nejhůř a ten záchod nenajdu… . Ale v klidu… nemuseli jsme dělat trapas… našli jsme je. Uvnitř záchodu pak bylo napsáno, že po každém použití se ta kabina sama čistí… podlaha se umyje, vystříká se to nějakou desinfekcí atd. A že doba na použití je omezena na 15 minut… docela krutý časový interval… když chce někdo posedět a vyluštit si třeba sudoku… to pak ta křížovka dostane úplně jiný rozměr přátelé…

Valíme dál. U Tower Bridge zase tatranková sváča a plánuje se další postup. Na mostě probíhají nějaké stavební úpravy a je pro auta zavřený. Byla zavřená i nějaká část mostu, ale to hlavní se dalo projít. Koupíme lístky a čekáme na výtah v jedné z věží. Nahoře to bylo super. Skvělý výhled, fotečky zase nějaké udělat, a že to projdeme na druhou stranu. A heleme se… ono tu chybí kus podlahy… Nechybí, jenom ji udělali ze skla… Nevím, jestli to vyšlo levnějš nebo už jim došly kachličky…  Každopádně bomba atrakce. U toho skla stojí borec v uniformě a snaží se lidem vysvětlit, že se na to může chodit… někteří nevěří a se smrtí v očích to obchází… na jedné info ceduli čtu nápis, že to udrží něco kolem pětiset kilo… tak to mám rezervu i když jsem po snídani… Hodně divný pocit, když na to vlezete a vidíte pod sebou 40 metrů díru, kde jsou dole dělníci, co spravují cestu… A i nějaký divné zvuky to vydávalo, když potom chodíte… takové jako křupnutí se ozvalo… a trochu se to i prohlo… Možná se mi to ale jenom zdálo, ale ono i kdyby se to prohlo jenom o mikromilimetr, tak to na tomhle místě ucítíte… 😉 Po chvíli ale super a fotíme se na skle aj s děckama . Navíc na stropě nad tím sklem je zrcadlo, takže si můžete udělat super fotku .

Ještě jsme na mostě zkoukli super animaci na obří plazmě, jak ten most kreslili architekti a jak ho stavěli. Fakt bomba udělané. No nic, jde se dál. Zpátky na London Bridge a metrem do Greenwiche. Tam by měla být observatoř a hlavně nultý poledník. Ještě pro jistotu zjišťuju, jak jsou na tom lístky na fotbal. Ty za 35 liber jsou zřejmě vyprodané, tak to vypadá na trochu dražší, ale to zase nevím, které sektory jsou v pohodě a které ne… aúúúú to je snad naschvál… to budu muset vydržet až na hotel, abych se podíval, kde je který sektor a podle toho poslal instrukce domů… to je fakt o nervy…

Do Greenwiche jsme nějak dojeli, ale od metra je to ještě kus cesty. Takže dabldekr to řeší. Pár zastávek a jsme tam. Manuál u vchodu do parku nám vysvětlil cestu. Byl tam i super model nějaké lodě v obrovské sklínce. Parádní kousek. No ale jsme tu kvůli nultému poledníku, takže šup na něj… Na kopečku stojí hvězdárna a luxusní vyhlídka na skoro celý Londýn. Počasí přeje, takže skvělý další zážitek… Ale kde je ta nultá čára? Na dvorku u hvězdárny je nějaký hlouček lidí, který tam nějak divně poskakuje a fotí se u toho. Zřejmě budeme na místě. Jenom škoda, že ten dvorek je za bytelnou mříží. Zkoušíme otevřít… nejde. Děcka visí na bráně a společně křičíme „Pusťte nás tam taky…“. Naše prosby nebyly vyslyšeny… možná i proto, že nám nikdo nerozuměl… naštěstí… U brány stojí nějaký lokaj, tak se ho ptám, že jak se tam dostaneme. Něco zamumlal, ale pochopil jsem jenom tikits… a prej že devět za adult… tak to ani náhodou kámo… šest kil, za to, že se vyfotím u nějaké lajny na zemi ti nedám… Ale, že jestli chceme, tak se můžeme podívat do šopu, domeček hned vedle… No tak aspoň to… Jdeme do šopu a tak nějak nenápadně projdeme dalšíma dveřma, dělám, že se rozhlížím a něco hledám, zbytek tábora za mnou… ale past, další kontrola na tikety… škoda. Nicméně… jak byl na prvním dvorku nultý poledník, tak jsem si všiml, že na druhé straně šopu, je na zemi na betonovém chodníku, ve stejném směru jako poledník, jedna řada dlažebních kostek… klasické kočičí hlavy. Okem zkušeného geometra, jsem okamžitě odhadl, že to je ono… abych se ujistil v tomto názoru, zjistil jsem kolik je hodin, jaké je datum, podíval jsem se na pozici slunce na obloze a bylo hned jasné, že jsme na tom správném místě… Takže fotka… levá noha na západní, pravá na východní a můžeme valit domů…

V parku se ještě snažíme nakrmit veverky kaštanama. Tady to ovšem nemá smysl, páč je tu kaštanů plná zem a veverky jsou přežrané a ani k nám nejdou. Tak bereme kaštany do kapes, že až potkáme nějaké chudší, tak je taky vykrmíme, aby to bylo spravedlivé. Aspoň tak mi to vysvětlovaly holky. Ještě jsem se chtěl jít podívat na loď Cutty Sark, ale čas už nás tlačí, tak se domlouváme, že jedem domů. A ejhle. Cestou k autobusu vidím na ulici před náma tři stěžně. Že by lodička. To víte, že jo… Jen kdybych se tak podíval za sebe, jak jsme šli na observatoř… byla hned kousek od autobusové zastávky. Takže ještě obejdeme lodičku… A holkám jsem nasadil brouka do hlavy… Jak se tady ta loď dostala… kolem žádná voda, jenom dlažba, beton a chodníky… možná jim to vrtá hlavou ještě teď… Jdeme na bus. Cestou k busu mi pískne telefon… že se prej můžu připojit na wifinu… A kde jako? Haluz jako blázen. Jak jsem studoval ve Zlíně, tak jsme dostali přístupy do sítě evropských univerzit. A normálně tam někde poblíž byla nějaká college a já se tam nalogoval svým účtem ze UTB. Ještě funguje, i když už nejsem pár měsíců student… Vidím, že ajťáci na UTB to taky s těma studentskýma účtama moc nehrotí… Jupí, můžu pokoumat lístky na stadion… Ale jdeme na bus, a než se dostanu na stránky stadionu, tak odjíždíme ze signálu… aúúúú…to snad neéé, vzdávám to.

Po náročné výpravě jsme zpátky doma. Dáme véču, přečteme pohádku před spaním a konečně se dostávám k noťasu, abych zkoukl ty lupeny. K mému překvapení jich ještě pár zbylo. Takže trávím půl hodiny tím, že vybírám fleka na stadionu. Mají dobře vychytaný web a jsou tam fotky ze všech sektorů na stadionu. Místo vybráno, posílám domů instrukce. Snad to stíháme… Za chvíli mi mailem dorazí potvrzení o platbě, objednávka a to hlavní… vstupenka v pédéefku… juhůůůůůůů. V sobotu se jde na fotbal… teď už to jen na recepci vytisknout a jde se na to. Tímto bych chtěl poděkovat Bílé lvici a jejímu týmu za podporu a organizaci koupě lístku. Děkuji mnohokráte, dárek z cest vás nemine .

Jde se na kutě. Zítra ještě něco pojezdíme a pomalu budeme chystat první část výpravy na návrat domů. Utíká to nějak moc rychle… Uvidíme, v jaké formě se vzbudíme, a jaké bude póčo… začínají tady otravovat s deštěm… ale snad to ještě vydrží…

Chozé