Konečně jsme se dočkali víkendu… Nebudou žádné řešky ve firmách, nebudou se řešit žádné papíry, prostě bude voraz… V plánu je nějaká prohlídka města s děckama a program se přizpůsobí podle toho, kdo kam bude chtít jít a co bude kdo chtít vidět… :-)

Ráno ovšem problém… :-( zase jsem zaspal… :-( zase ani dva budíky nepomohly… 😉 Ono taky co se dá čekat… když se dělá v noci neplecha a ještě ve dvě ráno se šáří po městě… :-) to by se to pak spalo až do oběda… :-) Ale nakonec jsem se vykopal z pelechu, protože to bušení na dveře bylo hrozné… :-) No tak aspoň dáme nějakou snídani, než vyrazíme… Ovšem když jsem pak viděl ráno na snídani a venku ve městě některé jedince, tak jsem si říkal, že jsem nedopadl ještě tak špatně… 😉 Třeba do restauračky na snídani přišla nějaká buchta, která někde zapomněla boty… normálně na ferovku bez bot do hospody… to bych jako ještě pochopil, víme, že… :-) ale ona měla navíc každou ponožku jinou… :-) :-) :-) a to už je jako fakt přes čáru… :-) toto fakt nechápu… :-) :-) :-) Venku před hotelem to nebylo o moc lepší… ta cedule o tom, že se nemají lidi opírat o zeď, evidentně moc nefunguje (Úkol z matiky), protože to tam někdo sázel hned za zídku u chodníku… :-) :-) :-) že by po Black Friday následovala Dark Saturday??? :-)

Vyrážíme do města… sraz byl domluvený na 9:30 před Trinity College. Někteří psali, že dojdou… někteří tušili jak dopadnou, tak nic neslibovali… a někteří na rovinu řekli, že nedojdou, že je to moc brzo… :-) V deset nikde ani noha… teda naše noha… jinak lidí zase mrtě… 😉 No co už, vyrazíme s kolegyní sami… aspoň si projdeme, co chceme my sami… :-) Ještě teda chvíli čekáme, že jako dáme akademickou čtvrthodinku, ale nic… :-( Jediný kdo přišel, byl nějaký turista a ptal se mě, kde najde Trinity College… Tak jsem mu ukázal ten barák, vedle kterého jsme stáli a byl spokojený… :-) Ještě týden a můžu tady dělat průvodce… :-) 😉

WP_20181124_057No nic, jdeme na věc… není času nazbyt… A první věc je jasná… Jameson Distillery na Bow Street.. :-) 😉 V destilce nabídka velmi zajímavá… můžete si dát kurz míchání drinků, ochutnávka různých druhů whiskey atd. My volíme jednoduchou variantu s prezentací, něco z historie a panákem na závěr… :-) Chvíli čekáme, prohlídka začne za 10 minut… projdeme aspoň šop a koukneme na nabídku flašek, triček, panáků… no prostě tu toho mají spousta… :-) A to už k nám jde Niell, který se představí jako náš průvodce a že jdeme na to… Hej jako většího šoumena jsem neviděl… ukecaný jak blázen, fórky jeden za druhým a evidentně tu jejich whiskey vůbec neměl rád… :-) :-) :-) Ale profík a prezentace fakt mega dobře udělaná… 😉 Začal teda tím, že řekl, že každá prohlídka začíná tím, že nám řekne dvě zprávy… jednu špatnou a jednu dobrou… Ta dobrá je, že bude ochutnávka whiskey… a ta špatná je, že to bude až na konci prohlídky… :-) :-) :-) WP_20181124_022Prošli jsme pár místností, kde nám povídal co a jak v historii, do toho nějaké promítaní filmů… na stůl uprostřed místnosti promítali nějaké animace… fakt pecka záležitost… :-) Z historie jedna zajímavost… zakladatel pan Jameson měl 16 dětí… 😮 😮 😮 teda pardon, špatně jsem to napsal… paní Jamesonová měla 16 dětí… 😉 ale počítám, že to měli oba stejně… :-) Taky jsem nevěděl, že v logu mají hlášku „Sine metu“… což znamená v překladu něco jako „beze strachu“ a že to bylo takové motto rodiny Jamesonů… 😉

WP_20181124_029Pak nás Niell dovedl do nějaké další místnosti, kde bylo asi 6 stolů a na každém pár flašek, nějaké zrní, spreje a tak dále… Ve spreji byl vzorek lihu po prvním a druhém vypálení, a že jako máme očuchat… To zrní byl ječmen, ze kterého to vyrábí… před a po nějaké operaci… a že taky máme očuchat… 😉 Rozdíl byl teda poznat… jeden smrděl, druhý voněl… :-) No a pak přišla nejlepší část prohlídky… ochutnávka… 😉 Každý měl na stolečku tři panáky a sklenku vody… Jeden panák byl Jameson, druhý byl nejprodávanější americká whiskey (tuším že Jack Daniels) a třetí byl nejprodávanější skotská whiskey (pití od Honzy Procházky v jeho Black label variantě) :-) Neill zahlásil, že máme zkusit Jamesona… ale že to není soutěž v kopání panáků, a že máme nejdřív očuchat… a že u toho čuchání máme otevřít pusu, že to pak bude líp cítit… a měl pravdu… 😉 WP_20181124_032Takže testneme Jamesona… hmm dobré… zapijeme vodou a jde se na druhý… Teď přišel na řadu Jack… zase očuchat, trochu napít… pak zapít vodou a zase zkusit Jamesona… Rozdíl úplně mega… bych nikdy neřekl, že je ten Jameson tak dobrý… 😉 A jde se na Honzu Procházku… a to jako totální hnus… pardon, nechci nikoho urazit, ale to se fakt nedalo vypít… :-( ale vypil jsem to, že… :-) Porovnávání skončilo, takže se nebudeme bát… sine metu… jdeme do toho prsama a můžeme to všechno dopít… všichni ostatní postupovali překvapivě úplně stejně… nikdo nenechal ani jednoho panáka nedopitého, že… :-) A oni v Jamesonovi dobře ví, které whiskey dát na porovnání, aby ta jejich vyšla jako vítěz, že… 😉 :-) co si budeme povídat… 😉 No prohlídka skončila, překvapivě jsme vyšli přímo do jejich obchodu… 😉 WP_20181124_054 Takže nějaké dárečky se musí vzít a už jdeme k baru na závěrečný drink… protože na vstupence byl volňásek na jeden drink na baru… a jako mega věc… panák Jamesona, limetka, zázvorový sirup, led… no prostě pecka… :-) Navíc drink namíchal borec, který měl snad půlmetrový plnovous, kérky všude možně, ve ksichtu asi 30 piercingů a náušnic tolik, že ty uši sotva držely u hlavy… 😉 :-) :-) :-) No ještě že jdeme pryč, páč takovou smršť před obědem nechceš… :-) ale jako za 20 éček mít 4 drinky a mega prohlídku… to je prostě pecka… 😉

WP_20181124_046K Jamesonovi ještě jedna poznámka… Nevím jak vy, ale já jsem zvyklý tenhle název číst „džejmsn“… ovšem náš průvodce to takhle ani jednou nevyslovil… vždycky to bylo „džemesn“ 😮 Už se těším, až si takhle objednám panáka v Centralu a pak jim dám přednášku o tom, že na Bow street se to vyslovuje takhle… 😉 :-)

 

 

WP_20181124_105Další bod programu byl pivovar Guinness… Z likérky jsme byli nadšení, tak snad to bude taky taková pecka… ještě že to není hned vedle a musíme jít chvíli přes město… aby jsme se zase dostali do formy… 😉 Ale Guinness bylo jedno velké zklamání… :-( Jednak pivo nic moc nechutná… ale tak když už jsme tady a průvodce Dublinem říká, že to je super atrakce, tak proč tam nestrčit nos, že… Vstup není nejlevnější, bratru pětadvacet éček je docela ranec… 😮 ale když budou v ceně nějaké pivka, tak proč ne, že… Koupíme lupen a na něm zase volňásek na pivko v Gravity baru… Ještě třeba bude nějaká ochutnávka cestou… 😉 Zkrátím to… nebyla… :-( A ta prohlídka fakt nic moc… všude plno lidí, barák na pět pater a že jako to pivko zadara bude až nahoře… :-( Nikde žádný průvodce… všechno sámoška… sem tam nějaká prezentace, nějaká animace… oproti Jamesonovi docela nuda… :-( WP_20181124_100 A pak tomu dali korunu… že jako oddělení reklamy, jak propagovali Guinnesse v minulosti… A tam ryba jede na kole a vedle toho hláška, kterou ani nemůžu napsat… šak si přečtěte z fotky sami… najdete ji na fotce s rybou vpravo dole… :-) Jedna věc se mi tam ale líbila hodně… Psali tam, že v každé pintě Guinnesse je 30 miliónů bublinek… 😮 pecka… a k tomu měli udělanou ze zrcadel a světýlek docela dobrou šou… :-) viz fotečka… 😉 Ovšem dostat se do pátého patra, prodrat se tím davem lidí, to byl nadlidský úkol… :-( Nahoře hospoda, lidí neskutečně, prostě narváno k prasknutí… vzduch vydýchaný, všude smrdělo pivo a lidi… no to nechceš…:-( WP_20181124_091 Takže jsme si objednali jedno pivko skrz volňásek na vstupence, rychle to žahli a mizíme pryč… 😉 Ještě jsme teda mrkli kolem, že byl výhled po celém Dublinu… teda měl být ale skla byly docela zafuněné, takže taky nic velkého k vidění… :-( Tady nebudeme kupovat ani žádné dárky, protože to bylo jedno velké zklamání… :-(

Po pivovaru jdeme na vlakáč, zjistit jak zítra s výletem do Dundalku… takže odkud, v kolik a za kolik… 😉 :-) Info máme, tak jdeme dát scuka s děckama ke špici… (Spire of Dublin) Už je jich teda víc… a že taky došli do Jamesona a že pecka… naštěstí už jim bylo všem 18, tak si mohli prohlídku užít se vším všudy… :-) Domluvíme se teda na zítra na výlet, že o půl desítky na vlakáči a vyrazíme směr Dundalk… 😉
Cestou domů ještě nákup sendvičů na véču, k tomu nějaký drink (Guinnesse už nechcu) a přežít večerní rush hour cestou na hotel… Na kopýtkách zase naťápaných nějakých 22 tisíc kroků… to už je fakt mazec, každý den taková turistika… 😉 A zítra to asi nebude o moc lepší, když je v plánu výlet mimo Dublin… :-) ale tak přece „Sine metu“… :-) 😉

 

Komentáře jsou uzavřeny.

Post Navigation