Úplně nejvíc největší kolotoč

Venku hezky, svítí sluníčko, na obloze ani mráček, jen tak trochu pofukuje větřík… To jenom tak abyste mohli závidět. Včera se dohodlo, že jedem na kolotoč a za královnou. Zabalit na cestu tatranky, nějaké to pitíčko a valíme. A hlavně… zjistil jsem, že jsem si doma tak nějak nedopatřením zapomněl zabalit svoje domácí tepláky… musím si nějaké kupit…

Vyrážíme na metro. Cestou holkám vysvětluju, jako že to je vlak, co jezdí podzemí a že se tomu tady říká underground. Takže celé natěšené, že pojedou obřím tunelem… Naplánovali jsme výlet ne ze stanice, kterou máme nejblíž, ale z další na lince. Důvod jednoduchý. Další stanice je v zóně 4 a né v pětce jako ta bližší a tím pádem bude metro stát míň koleček. Co by šetrný člověk neudělal pro pár peněz, že. Nebyla to dobrá volba… byla o dost dál, než vypadalo na mapě… co už, taková ranní procházka přece nemůže uškodit…

Dojdem k metru a první průser na světě… Ono to metro totiž nebylo podzemí ale na vrchu, jako normální vlak… V táboře zavládlo nepatrné zklamání… Sedáme do vlaku a jedem. Dalších asi pět stanic a tunel furt nikde… Pomalu začínám pochybovat i já, že sedíme v metru… ani logo Underground na vlaku mě moc nepovzbudilo. Konečně tunel. Zavládlo nadšení, že teda konečně budeme krtkovat… Konec tunelu… Safra. Nakonec jsme teda vjeli do toho správného a dlouhého… Dojeli jsme až na stanici Waterloo a že půjdeme na povrch…

Venku blázinec. Lidí a lidí, neskutečné… ale musím říct, že to tam mají úplně luxusně značené, a i když jsme tam byli poprvé, tak se nám podařilo dostat ven celkem v klidu. Vylezeme ze stanice a už to bylo… Kolotoč. Jako čekal jsem, že to bude velké kolo, ale tohle fakt nee… Vof. Tak tam teda nevlezu… No nic, jdem blíž a zjistíme co a jak. Lupen za 25 liber, děcka za 19 a to jenom na jedno zatočení… na cirka 40 minut. No ty voe, si dělají srandu, ne… Tak tam asi nejdeme. Navíc docela fronta… Jako aj bych do toho šel, ale nechce se mi riskovat, že tam vlezu, vyjedu nahoru, udělá se mi šoufl a budu hledat, které okno jde otevřít, abych nakrmil ryby v Temži bebečkama ze snídaně . To si asi nechám ujít. Ze spodu to taky vypadá dobře… V táboře jsme se dohodli, že to teda necháme na jindy a testnem něco jiného…

Cestou přes most už koumáme Big Ben. Zrovna pravé poledne, tak to bylo aj s muzikou. Parádní kousek, vypadalo to luxusně. Pod Big Benem nějaký stánek se suvenýrama, takže místo točení na kole kupujeme trika. Každý jeden kousek, abysme se nehádali. Pak procházka po druhém břehu Temže a nutná zastávka na tatrankovou sváču. Ještě zkoukneme kolotoč, poradíme se kam dál a valíme na Trafalgar Square. Cestou jsme našli nějakou hospodu Sherlocka Holmese, ale on nikde. Asi někde zase pátral.

Náměstí Trafalgar bylo parádní. Nahoře Národní galerie, obrovská fontána uprostřed a pak (jak říkaly holky) úplně mega socha . Děti měly obzvlášť skvělé hlášky. Třeba u fontány… „tati dívej, ten delfín tam blije vodu…“. Pak si vzpomněly na královnu, a že teda musíme pokračovat dál. Na hlavní ulici směrem k paláci toho moc pro nás nebylo, tak jsme to vzali přes St. James park. To byla super věc. Nádherný park, navíc v tom počasí, prostě super… Na trávníku se válelo spousta lidí, někteří dávali oběd, jiní jen tak odpočívali. V centru tak velkého města jsem to nečekal. Jako pět minut chůze od náměstí, kde byl rachot jak cyp, tady byl zase úplný klid.

Veverka, he, dívej… už je pryč… a další… pšt, nehýbej se, třeba přijde blíž… a fakt, že jo… veverky, i když nebyly z lázní, byly docela oprsklé… normálně dolezly a k nám, a že jako co pro ně máme k žrádlu… V kapsi jsme našli nějaké kaštany (ne ty čokoládové). Veverka došla, vzala si z ruky kaštan a zdrhla o kus dál. Tam vyrobila díru do země, schovala si kaštan a pečlivě zahrabala hlínou. Než jsme prošli parkem tak jídlo po nás somrovaly další druhy zvířat – husy, vrány a samozřejmě holubi. Ty veverky taky furt cosi chtěly. Jako holky v tom musely mít docela bordel, nebo hlavu jak čert… podle mě nemohly mít absolutně páru o tom, co si kde zahrabaly… Jako když něco dostanu, tak to radši rychle sežeru, než si to někdo rozmyslí, ne…

Konečně jsme dorazili k paláci. Tam teda nic velkého. Královská garda na stráži a královna nikde. Ani princové. Jenom mrtě turistů. Většina se selfí tyčema a dělali takové pózy, že já být tím fízlem se samopalem za plotem, tak to asi pokropím… To snad není možné. Valíme zase o kus dál. Ještě chceme stihnout Westminster Abbey. Tam taky davy, navíc už je pozdě a prošvihli jsme otvíračku. Tak třeba jindy.

Mizíme v podzemí a jedem na hotel. Cestou si koupíme v nějakém fast foodu večeři – chtěli jsme anglickou klasiku Fish and Chips, ale nakonec to skončilo u Chicken and Crisps  Šel bych do ryby, ale měli tam asi deset druhů ryb a bohužel bez obrázků a z anglických názvů jsem nepochopil o jakou rybu se jedná. Kuře je jen jedno, tím nic nezkazíme. Na pokoji pak zase tepichový piknik. Trochu jsme to vylepšili a místo stolu jsme dali kufr . Než odjedem tak budeme mít vykoumané večeře na zemi líp jak v Japonsku.

Holky zase klasika večerda, pohádka a spánek. Já pak zase vycházka před hotel. A tentokrát se mi povedla báječně… Že jako vyhodím kosti od kuřete z večeře, že… co na tom může být asi tak zajímavého, že… ale to bych nebyl já… Nuže. Kosti v igelitce, a že to hodím někam do koše, ať nám to do rána nečpí na pokoji. Před hotelem žádný odpadkový koš, tak se projdu kousek dál. Vyjdu na hlavní ulici. A najednou proti mně běží dva místní… Co teď? Že by měli hlad… ale já mám jenom kosti z kuřata… Naštěstí jenom proběhli kolem… pohoda. Té igelitky se ale musím rychle zbavit a jít zpátky… Hurá vidím odpaďák. Jdu tam, cpu igelitku dovnitř, je třeba trochu zatlačit, ale povedlo se… odcházím zpátky… Jestli mě někdo viděl, to se musel bavit… Pak mi došlo, co jsem to vlastně udělal… Nacpat večer do odpadkového koše na autobusové zastávce igelitku, pak odkráčet zpátky odkud jsem přišel… no to nebyl úplně nejlepší nápad na zkrácení dlouhé chvíle… Tento pocit byl umocněn ve chvíli, kdy se za mnou ozvala siréna policejního vozu… a tak nějak podezřele rychle se blížila… furt blíž a blíž… už bylo na domech kolem vidět blikající světlo… neotáčej se vole, v klidu odboč k hotelu… Fízlové jenom projeli kolem… jeli někam tím směrem odkud před chvílí běželi ti dva místní… docela se mi ulevilo… A pak si řekni, že vynést koš je nuda, že…

Zítra to trochu zklidníme. Dnes toho bylo až až. Navíc mám jít na návštěvu do jedné firmy, kde pracují studenti. To bude zajímavé… Na netu pohledám, kde to je a jak se tam dostanu. Mělo by to být jen na chvíli, pak se uvidí, co stihneme odpoledne. Hlavně ty tepláky…

Chozé