Včera kruté cestování, tak dneska snad trochu zvolníme… V plánu je nějaké školení v agentuře, pak probereme nějaké detaily ohledně návštěv ve firmách, co a jak bude příští týden s kolegyní, no a to snad bude vše… i silný stroj se rozjíždí pomalu, tak netřeba přepálit začátek, že… 
Nicméně, ještě jedna příhoda ze včera musí být… Jak mě vyzvedla u agentury paní domácí, tak jsme odjeli na ubytko. A doma předvedla celý dům… jak to tam vypadá, kde si můžu vzít jídlo, kde je kupelka, záchod… taková klasika… Jako všechno je tady strašně malé… myslím jako skrz ubytování… Třeba v mojem pokoji mám pod oknem postel, před postelí skříň, vedle postele metr místa a to je všechno… Kdybych měřil o deset čísel víc, tak spím s hlavou z okna a nohama ve skříni… . Ale domácí říkala, že tohle je standard… že jsou aj menší byty… Tak ještě že tak… . No a to nemluvím o tom, že když jsem lezl do kupelky, tak jsem nemohl najít vypínač… On tam nebyl… tam se rožíná šňůrkou co visí u dveří… Ale prý taky tady normální… Nafasoval jsem klíče, dostal školení jak se otvírají dveře… A hlavně mi říkali, že nemám zamykat… vof… to jako fakt? A už vůbec ne tehdy, když jdu ven… vof… si dělá srandu ne? Nedělala… oni mají nějaký divný zámek, který jde zamknout jenom zvenku… a kdybych šel na výlet a zamknul je doma, tak musí počkat až přijdu z výletu a zase je odemknu… a nebo zdrhnout oknem…
No nic, jdeme makat, ne… nejsme tady na dovči… Takže ráno dojít na dabldekr, půl hoďky do agentury… Na busové zastávce potkávám tři naše studentky, které jedou taky do agentury… Při vstupu do busu se tam před nás nacpe nějaký dědula a je nějaký moc akční… si říkám, že ti důchodci jsou všude stejní a nemají moc času, že… Cesta ubíhá rychle, typické londýnské počasí… fučí a prší… Kousek od konce cesty to vzdal náš autobus… prostě nás vyhodili z autobusu a čekejte na další… Tak čekáme na zastávce a studentky nastupují do jiného… ptám se, jako že jak ví, že tenhle tam taky jede… a že prý tam mají doprovod z rodiny, kde jsou ubytované… A on to byl ten akční dědula… tímto se mu dodatečně omlouvám za toho akčního důchodce, co nemá čas… sorry… Pokračujeme v jízdě… přijíždíme ke knihovně, tak vystupuju a že kousek do agentury dojdu… je to za rohem… loni teda aspoň bylo… Holky ale v busu zůstaly i s dědulou… na křižovatce jsem je došel a byli nějací překvapení, že já už jsem vystoupil… Ale nakonec jsme se všichni sešli, tam kde jsme měli…
Loni jsem hned zkraje ztratil tři studenty, kteří jeli na opačnou stranu… snad to bude letos lepší… nebylo… v devět hodin, kdy byl sraz, jich chybělo pět… Je hezké, že i v tomhle se lepším… . Po čtvrť hoďce jsme všichni na místě… Hurá, první noc jsme všichni přežili ve zdraví… . Pak školení co a jak ve firmách, jak fungovat v metru, něco skrz bezpečnost, dostali jsme nějaké tipy na výlety atd. V poledne končíme a děcka jedou do firem, teda spíš jenom k firmám, aby to zítra dlouho nehledali… před firmou mají udělat svojku (jako že selfíčko, chápete ne ) a pak mají voraz. My dořešíme s kolegyní nějaké nesmysly (doma jsem zapomněl nějaké papíry, takže barevná tiskárna jede… ) a tradá do centra…
Kolegyně navrhuje přírodovědné muzeum. Může být… V metru ji vysvětlím co a jak, ať tu příští týden nebloudí… pohoda, je šikovná… Dorazíme k muzeu a fronta jak blázen. Ale rychle se to hýbe a za chvíli jsme na řadě… Ještě povinná kontrola baťůžků… prý jestli nemáme nože, nůžky atd… Určitě bych se přiznal, že… Pak otázka klasická… Nějaký alkohol? Zase jako na letišti… Né díky, máme dost… . Jestli někdy budete v Londýně, tak muzeum určitě doporučuju… Natural History Museum je prostě parádní záležitost… (http://www.nhm.ac.uk/). Byli jsme tam něco kolem dvou hodin, teda tak nějak to tipuju… ale bomba… a to jsme to určitě nestihli projít ani způlky… to by chtělo na celý den… Jo a vlez je grátis… Prošli jsme oddělení ptáků, brouků, pavouků… prostě paráda… ale na dinosaury to nemělo… ti byli prostě luxusní… Hlavně tyranosaurus rex… v životní velikosti, hýbal se, dělal zvuky… no pohled k nezaplacení… Pak ještě nějaké kostry dalších kusů, nějací ichtyosauři, brontosauři, stegosauři a já nevím jací ještě sauři… Ale čas nám nějak pokročil, tak musím upalovat domů… slíbil jsem, že budu v šestku doma na večeřu, tak musím valit, ať nemám hned první den průser, že přijdu pozdě… abych nedostal na zbytek týdne zaracha…
Metrem a busem jsem za hoďku doma… cestou ještě dokoupím nějaké zásoby na večer, jako něco k pití a mlsání… 
Kokino před spaním nesmí chybět… . Dorazím domů, skoro stejně jako paní domácí Winnie. Už ve dveřích mi hlásí, že za chvíli bude véča, tak ještě povyřizuju nějaké maily a pracovní věci… samozřejmě musím zaícekvéčkovat domů… aby nebylo holkám smutno. Hlad už je, takže jsem zvědavý, co bude na véču… třeba nějaká specialita ghanské kuchyně. Ale ještě je čas, tak volám domů… to chtělo trochu improvizace… doma se nepodařilo najít webku, takže obraz přes kameru na tabletu s ícekvéčkem a zvuk přes telefon na whatsapu ze sluchátek… . Hlavní, že se slyšíme a vidíme, že… a je jedno jak. Chvíli pokecáme a už je to tady… z kuchyně zní, že dinner is ready… tak jdeme na to…
Winnie mi říká, že se to jmenuje šduljsdfh… . aj bych napsal přesně, jak se to jmenuje, ale nepamatoval jsem si to ani vteřinu po tom, co mi to řekla… . Zkusím se ještě někdy poptat… Bylo to dobré, což o to… nějaký rozemletý tuňák s kukuřicou, k tomu salátek a pečený zemák… chutnalo to dobře, ale atmoška nějaká divná… Jídlo bylo nachystané jenom jedno… oni asi nejí… Tak jsem zůstal v kuchyni sám a zbytek lidí seděl v obýváku… Jo a ještě se mě zeptali, kdy jako v sobotu odjíždím… . Tak to jsem nějak nedal a měl z toho takový divný pocit, že… Ale prý po mě tady přijde další nájemník, tak potřebujou vědět, kdy vypadnu a jestli stihnou nachystat pokoj… Říkám, že nějak kolem poledne mizím, takže to je prý v okeju… Véča snězená, tak gudnajt a valím do pokoje… Třeba se zítra komunikace trochu zlepší… .
Zítra je v plánu výlet do centra ke klasickým památkám ve stylu Big Benu, Buckingham palace, nějaké parky atd. A kolegyně objednala návštěvu jakési skygarden… tak snad to bude stát za to…
Chozé