Stáž se nám pěkně rozjíždí, úvodní problémky s přehledem vyřešeny a můžeme začít prozkoumávat okolí. Dneska bude volnější režim a netřeba řešit nějaké papírování ani nic podobného, tak projdeme centrum města pořádně a naplánujeme nějaký program na víkend… 
S kolegyní jsme se domlouvali, že jako budíček nějak z rána, v osmičku škrknem na snídani, pak vyřídíme nějaké maily do práce a půjdeme do města… Ovšem zase… plány jsou super, ale realita je jinde… I když jsem měl na telefonu nastavené hned dva budíky, tak ani jeden jsem neslyšel… 
Kolegyně psala smsky, klepala na dveře (které mám od postele asi dva metry), ale nic… když prostě Chozé spí, tak spí… až telefonát mě probudil… prostě ani obraz ani zvuk, úplně mimo… Takže rychle na sebe něco hodit a jdem dát jídlo… a teda jako že opravdu férová snídaně… V restauračce objednáme dvě pravé irské snídaně… k tomu kafe, čaj… mega jídlo, co vám mám povídat… 😉
Po snídani jdeme na pokoj, že vymyslíme plán na celý den a vyrazíme do davu… Cestou se zastavím na recepci, že mám problém s topením na pokoji a že je tam kosa jaxvině… Borec za přepážkou se mi snaží vysvětlit, co s tím… že jako musím oddělat kryt topení a že je tam ventil, kterým musím otočit… že jako když to budu točit směrem jak ukazuje modrá šipka, tak že bude větší zima, a že když ve směru červené šipky, tak to bude topit… aha to by mě nenapadlo, tvl to bude asi nějaký inženýr, ne… Díky za radu, testnu to…
Hned po příchodu na pokoj se pustíme do plánování výletu… ale ještě testneme to topení… Jako kryt topení rozhodně nešel sundat jen tak… chtělo to speciální nářadí… jako průpiska, lžička od kafe, karta od pokoje, kreditka… no hotová laboratoř… stejně to vyřešila klasická metoda, co nejde silou, půjde ještě větší… Tak snad to půjde zapnout… nešlo… Ať točím, jak točím… na modro, na červeno, stejně to nefunguje… Nevadí, třeba bude mít frajer na recepci ještě nějaký plán B… to zjístím posléze jak půjdu kolem…
Ale začneme radši plánovat výlet a na recepci se stavíme, jak půjdeme ven… A ještě než se pustíme do plánování výletu, už volá jeden student, že má problém… Dojel do práce a nikde nikdo… Takže hned řešky, volání do firmy, do agentury, co se jako děje… V seznamu firem jsem našel telefon, a už se volá… Tam samozřejmě záznamník… tak voláme agenturu… Tam už to vzali, a že jako o tom ví, že z firmy mají zpoždění (asi dobrá apka na bus ) a že brzo do firmy někdo dojede… Super vyřešeno… Tady musím trochu odlehčit situaci… Ta firma, kde student pracuje je nějaká právnická kancelář… a ten člověk, který má našeho studenta na starost se jmenuje hodně zajímavě… v seznamu firem, který jsem dostal od agentury je uveden Mr. Okey Innocent a ještě nějaké příjmení, které si nepamatuju… to chceš… s takovým jménem dělat právníka… jako to nevymyslíš… Docela vtipné… (pardon, nechci si dělat srandu z cizích jmen, ale tady se nabízí neskutečná nahrávka na smeč…) Úplně vidím, když borec s takovým jménem přijde za svým klientem a představí se… „Hello I’m Okey“ a klient pak asi většinou odpoví „Hello, I’m not… I have a problem“ jinak by to asi nebyl jeho klient, že…
Konečně výlet naplánovaný, tak vyrážíme… Strčím nos na recepci a borcovi vysvětluju, že ta jeho rada nezabrala a že to stejně daznt wérk… A on na to, že je to strašně strendž, ale že to solvne během pár minut… Super, díky, jdeme do města… Venku ale typické irské počasí… chvilkama prší, fouká větr, kosa jak blázen… prostě paráda na vycházku do města… Ale dobrá věc se podařila a našli jsme muzeum whiskey… Tak šup dovnitř a mrknem co tam mají… 😉 Do prohlídky se nám asi nechce pouštět, tak to omrknem jen tak letmo a ejhle, oni tu mají i bar… překvapivě, že… Pohled okna rozhodl, že jako na chvíli posedíme… Takže jeden muzejní 14-ti letý speciál… parádní pití… 😉 Chvíli posedíme, počkáme až přestane pršet, a jde se dál na Trinity College. 
Zjistíme jak se tam dají podniknout prohlídky v Book of Kells a jde se dál… Pak cesta k řece, mrknout na most, přes vodu a zase zpátky směrem na Spire of Dublin… Kdyby nefoukalo, nepršelo a nebyla taková kosa, tak by mě to docela i bavilo a byla to super procházka… a do toho všude mrtě lidí… Chce to přestávku, takže sedáme do nějaké kavárny a dáme čajík a kafe… Ovšem ty jejich čaje to je masakr… docela síla… takže jsem si do něho musel dát 6 cukrů (!!!!!!), aby se to dalo vypít… 😉 😮 aspoň bude dost energie na cestu zpátky… A protože počasí stále nepřeje, tak to stáčíme směrem k hotelu… Už mám úplně promočené kopýtka a je docela kosa… Busem jsme doma ale za chvíli… a překvapivě na pokoji stále zima…
Takže zase cesta na recepci… a že jako jak to borec teda vyřešil, když to furt nejede… Prý že tomu nerozumí, že to přece musí topit, protože to funguje všude… logika jak blázen, že… Ale že to teda už jako fakt začne řešit… a během dvou minut to bude v pohodě… Ok, jdu teda na pokoj a uvidíme, co se bude dít… A že se teda dělo… Asi za deset minut klepání na dveře… ten rozdíl mezi slibovanýma 2 a 10 minutama bude asi časovým posunem… mezi recepcí a pokojem… Otevřu dveře a nestačím se divit… stojí tam borec, který má tak dva metry a asi 120 kilo… celé tlapy potetované… 😮 prostě radost pohledět… A teď se nabízí podobný rozhovor, který jsem psal výš, jenom v opačném sledu… Borec na mě spustil… „Hello, you have a problem…“ a já na to… „Hello, no I’m okey“… Nakonec jsme se domluvili, zavolal ještě jednoho týpka (o hodně menšího), který měl to správné nářadí jako kleště a klíče a nešel na to se lžičkou ani kreditkou a jako oba uznali, že to topení bylo fuckt off a teda přepli ho na on… Juhůůů, můžu si dát usušit kopýtka, bundu atd… Jak odcházeli, tak mi ten větší řekl, že jako jestli bude zase problem, tak ať se ozvu, ale na to jsem mu řekl, že teď už budu jenom okey…
Myslím, že je nejvyšší čas vyrazit do hotelové hospy a zalít to nějakým irským pivkem… když už jsme začali irskou snídaní… 😉 Takže před spaním dva Guinessy a pro dnešek asi zážitků stačilo… Na pokoji pak musím vyvětrat, protože to topení je on až moc… Ale moc to nejde, páč jak otevřu okno, tak mi do těch bot u topení zase prší…