Včera proběhly nějaké návštěvy v centru města, dneska by to chtělo něco pokoumat dál… tak že bysme vyrazili mimo město? Ovšem kam? Je tu toho po okolí víc než dost… Galway, Malahide, Dundalk, Belfast… stačí si jen vybrat… padaly různé návrhy, ale nakonec zvítězilo město Bray… 😉 Je to tak hodinku cesty vlakem na jih od Dublinu, cesta po pobřeží moře… navíc vlak bude na naši lepačku (LeapCard) zadara…ušetříme nějaký ten groš… takže rozhodnuto… 😉 
Na vlakáči se nás sešlo docela dost… slovy sedm… paráda, oproti včerejšku je to velký nárůst… 😉 Ještě se prý přidají možná další dva, ale že když tak dojedou za náma později… 😉 Zjistíme, z kterého nástupiště to jede, ať si neuděláme trapas, jak na vlakáči při odjezdu… (Dublin calling v1.0) Všechno jasné, info máme, tak vyrážíme… Na nástupišti zjistíme, že je tam jenom jedna kolej, na kterou může přijet vlak, tak pohoda, tohle nespletem… A už je to tu zase… hláška bacha na díru… stejně jak v undergroundu v Londýně… (Mír s tebou)
Cesta ubíhá v pohodě, sice počasí nic velkého, ale to už je tady klasika… Po chvilce cestování se dostáváme na pobřeží moře… i když pobřeží není zrovna nejčistější, tak výhledy jsou prostě parádní… tak rychle udělat nějaké ty fotky… 😉
Dorazili jsme do Bray… rychle pryč z nádru… je to pecka, protože je tady spousta místa a málo lidí… takhle se mi to líbí… a ještě k tomu moře… tak hurá k němu… 😉 Na pláži ale mazec, vítr jak blázen, kosa neskutečná, mega vlny… A pak překvápko… v té kose se někdo koupal… 😮 to jako nemyslí vážně ti lidi… ale asi jo… a bylo jich ve vodě docela dost… Někteří měli na sobě neoprenový oblek a někteří maséři tam lezli normálně v plavkách… 😮 I když ono se to nezdá, ale jestli má voda nějakých deset stupňů, tak je tam asi tepleji než na pláži, kde fouká a je tak max pět nad nulou, že… 😉 A pak vidím jednoho frajera jak leze z vody… celý červený, vezme ručník, v klídečku se utírá a hodí na sebe triko a kraťasy… 😮 Já tam klepu kosu v zimní bundě a týpek jako že havaj… 😉 Tohle nedávám a jdu se schovat do kavárny… zdrhám ostatním, kteří ještě plácají na pláži nějaké ty selfíčka… Nechcu riskovat ještě větší rýmečku, že… už tak je mi špatně od kašlíku… a od smrkání mám odřený nosík… 😉
Do kavárny pak dorazí i zbytek výpravy a je třeba udělat plán, co tady jako podnikneme… 😉 Padají různé návrhy… že jako koupačka v moři, procházka po městě, cesta na nedaleký kopec nad městem… kopec vyhrál… 😉 ale jak se tam dostat? Vypadá, že je to docela daleko a v takovém počasí se mi tam pěšo moc nechce… navíc s rýmečkou, že… Ptám se v kavárně servírky, že jako jak je to daleko, když bych šel pěšky… a že tak hoďku… tak to nechceš… Takže by bylo dobré sehnat nějaký bus, že bysme se jako přiblížili ke kopci, pak to vylezli a cestu dolů už zvládneme… 😉 Super plán, všichni souhlasí… Kolegyně najde v telefonu nějaký bus, jehož poslední zastávka se jmenuje něco Cross… to by mohl být ten kříž na kopci, kde chceme dojít, což… 😉 V kavárně ještě řešíme smsky a zprávy, že se za náma fakt vydali další dva členové skupiny, jestli na ně budeme čekat, že zrovna vyjíždí z Dublinu… To teda nene, protože tu budou nejdřív za hodinu a půl, než pak dojdem na kopec, tak to nechceme…
Ok hotovo, vyrážíme na busovou zastávku, mělo by to být tak deset minut pěšky… paráda. Bus jsme našli a jedeme na něco Cross… 😉 Ale pak se nám začlo zdát, že je něco špatně… protože nám tak nějak z dohledu zmizelo moře a před náma jenom kopce… ale ani jeden z nich nebyl ten, na který jsme chtěli, že… 
tak pojedeme ještě chvíli, telefon hlásí, že ještě 6 zastávek, třeba se to otočí… 😉 Neotočilo… škoda… Na jedné zastávce to dostalo takový rozměr, že řidič autobusu típnul motor… pak zjistíme, že v patře dabldekru jsme sami a z reproduktoru se ozve hláška… „This is the last stop, please leave the bus“ hmm to nechceš… Vylezeme teda z busu a naštěstí ještě začlo pršet… Tak co teď… no nic jdeme zpátky pěšky… Až pak mi teda došlo, že název zastávky nebyl Cross jako cross, ale cross jako cross… žádný kříž na kopci, ale křižovatka u dálnice…
Jdeme směrem zpět… najdeme zastávku u hřbitova… (tady těch crossů bylo ještě víc) a čekáme na bus… K našemu překvapení přijíždí ten samý, ze kterého jsme před chvíli vystoupili… asi to na tom crossu otočil a jede zpět… Řidič se na nás díval trošku divně, ale na to už si taky pomalu zvykám, že mě ti lidi tady moc nechápou… 😉 Busem jedeme několik zastávek a už se zase blížíme k našemu kopci… nepojedeme ale až do centra města, chtěli jsme se přece trochu přiblížit ke kopci… 😉 Povedlo se… ale chtěl jsem ještě blíž… a další bus, který jede směrem ke kopci přijede až za půl hoďky a sveze nás tak max 4 zastávky… a to nestojí za to čekání… takže razíme pěšky… 😉 Jak vidím před sebou tu štreku co nás ještě čeká, tak je mi jasné, že to nebude za půl hoďky na vrcholu… Zase se nám ozvali další členové skupiny, že se blíží do Bray… ale na ty už určitě nebudeme čekat, že…
Nějak se motáme místníma uličkama a pomalu ale jistě se blížíme… z map v telefonu už jsem úplně blbý, tak se zeptám místního starousedlíka… jestli se dostaneme touhle cestou na kopec… Odpověď byla víc než stručná… „Nou! absolutly nou“ Super díky a tak teda kudy… a prý jako tady rovně a na druhé křižovatce doprava, pak přes parkoviště a pak hodně do kopca… Škoda, že jsme došli skoro na tu samou cestu, kterou jsme mohli jít z bufáče na pláži… po které jsem nechtěl jít, že to bude trvat dlouho… Chozé explorer… to jako mazec… :-). No parkoviště jsme našli, cestu na kopec pak už taky, protože tam šlo víc lidí, tak jsme se svezli s nima, že…
Na kopci to byla absolutní paráda… Sice vichr jak blázen, ale ty panoramata stály za to… dole pod článkem jsou nějaké fota, tak se koukněte… stojí to fakt za to… 😉 Kolem kopce lítalo asi deset borců na paraglidingu… to musím příští rok doma zkusit… 😉 když to máme kousek za barákem… Jinak teda výhled fakt pecka… před náma moře a útesy… vlevo městečko jako na dlani… vpravo nádherné irské vnitrozemí… neskutečné… tady se na stará kolena přestěhuju… 😉 to chceš 😉
A když se tak motáme po vrcholku kopce a rozhlížíme se kolem, tak najednou uvidím dva členy skupiny, na které jsme nechtěli dole v bufáči čekat… a oni už jsou tady… 😮 No fakt že jo… a překvapivě šli cestou, kterou nám radila servírka v kavárně… a po které jsem nechtěl jít, že to bude na dlouho… 😉
Udělali jsme nějaké fotky a kdyby se nezačalo pomalu stmívat tak tam fotíme doteď… protože to bylo fakt mega neskutečné… Ale jdeme pryč, protože už jsme fakt zmrzlí a ještě nás čeká cesta do Dublinu a pak na hotel… to bude na dýl… Na pláži potkáváme další dva členy skupiny, kteří zrovna přijeli… a že jdou na kopec… Snažil jsem se jim vnutit můj plán a vysvětlit cestu, ale pochopili, že by tam taky dneska už nemuseli dojít, tak šli po pláži rovnou nahoru… vůbec nemají smysl pro dobrodružství… 😉
Nakonec se výlet docela povedl… jak by řekl klasik, bylo to sice dál, ale o to horší cesta, že… Stálo to každopádně za to… a za to, že jsme šli na kopec místo jedné hodiny asi 3, se na mě nikdo nezlobil… teda snad… a i kdyby, tak co… poznali jsme kus světa a na takové zážitky se bude i po letech vzpomínat… kdyby to bylo moc jednoduché, tak by to byla nuda… 😉
