Dneska to bude pohoda… plánované jenom dvě návštěvy ve firmách. Navíc jedna je jenom přes cestu v nějaké jazykovce, druhá tak 20 minut pěšky… Takže bude nějaký ten čas na lítačky po městě… Ale jak už je na této stáži pravidlem, plány jsou jedna věc a realita druhá…
Ráno ani nepotřebuju budíka… probudily mě nějaké divné zvuky z venku… Jak jsem rozhrnul závěsy, tak jsem nevěřil vlastním očím… 😮 venku se odehrávalo úplné peklo… prostě úplný blázinec, déšť, vichřice, tma… A v tomhle jako mám jít ven… tak to ani náhodou… I když je první firma jenom přes cestu, ale i tak to prostě nechceš… Ono je normální, že tak nějak prší zhora dolů, že… tady dneska teda vůbec… tady normálně pršelo zleva doprava… 😮 tohle jsem ještě neviděl… 😮 Ale lidi tam chodili venku jako jakýkoliv jiný den, zřejmě prostě normální stav, jenom trošku víc fučí… No nic, zajdeme na snídani a uvidíme, co bude…
Během snídaně mě kolegyně překvapila hláškou, že jako ještě před návštěvou firmy jde do města, že se chce podívat na Book of Kells… 😮 tak jako sorry, ale tam mě nikdo nedostane… max tak na vapo před hotel a to se ještě budu schovávat pod stříškou… 😉 Vrátila se asi za dvě hodiny, mokrá durch… ale že to prý stálo za to, takže dobrý… Takže usušit oblečení a jde se do jazykovky… Deštník nemá smysl brát, protože když prší zleva doprava, tak nemá moc smysl… navíc směr a síla větru se rychle měnila, takže ten deštník by byl spíš na obtíž… 😉 Venku už ale moc nefouká a prší normální stylem přímo dolů… takže se pro ten deštník vrátím a aspoň jednou použiju, když už jsem ho tahal až sem…
V jazykovce pohoda… příjemný pokec s paní vedoucí, dala nám nějaké tipy na výlety a co ještě zkouknout v Dublinu a okolí, probrali jsme dokumenty a jde se domů… zase do toho deště… Ovšem pozor změna… 😮 Vevnitř jsme byli tak max 20 minut, možná ani to ne… a když vylezeme ven, tak na obloze azuro a po vichru a dešti ani památky… 😮 Ještě před hodinou to vypadalo na konec světa a teď tohle… 😮 ??? Aspoň se půjde líp do druhé firmy…
Druhá firma byli zase nějací právníci… a to já moc nemusím… nemám z nich zrovna dobrý pocit… nechápu proč, ale nějak mi taková práce nevoní… Ve firmě zase pokec s paní vedoucí… a to jsem docela čuměl… Říkala nám, že náš student má mimo jiné na starosti skenovaní dokumentů… a že kolikrát je to docela náročná práce… A co je na skenování náročného? No třeba to, že měl skenovat i některé dokumenty, třeba jako závěti, které jsou i víc než 100 let staré a ten papír na kterém jsou napsané už je docela nekvalitní… 😮 Docela zodpovědná práce… ani nechci domyslet, co by se mohlo stát, kdyby se některý z těch dokumentů poškodil… a zrovna by třeba nějaké extra důležité slovo vypadlo, že… Na druhou stranu je ale dobré, že si ty svoje dokumenty takhle zálohují, že… 😉
Pro dnešek konec… teda jako pracovní myslím… 😉 Ještě máme skoro celé odpoledne na to něco podniknout… A mise je jasná… ještě jsme neměli pravou irskou kávu… Já teda kafe nepiju, ale kolegyně furt otravuje s tím, kdy už jí jako pozvu na to kafe… Tak jdeme na to… jsme kousek od centra, tak snad na nějakou kavárnu narazíme… 😉 Nečekal jsem, že to bude takový problém… 😮 Ono totiž v centru města narazíte na spoustu věcí, obchodů a kaváren… ale najít něco, kde vám dají pravou irskou kávu, byl docela voříšek… Všude samé suvenýry, hadry, parfémy, zlato… prostě cokoliv jiného než my potřebujeme… A ejhle, kavárna… tak tam mrkneme… 😉 Pohled dovnitř mě ale ujistil v tom, že tohle není nejlepší nápad… když jsem viděl ten servis na stolech, tak bych měl problém s tím, že bych nevěděl která lžička je na cukr, která na míchání čaje a kterým nožem si mám namazat paštiku na chleba… 😉 a to nemluvím o tom, na kolik by to kafe vyšlo, když k tomu musí umývat tolika nádobí, že… 😉
Další kavárna… a zase nic… prý nějaké presso, latéčko, kapučínko… ale kafe s panákem bohužel… A další kavárna pro změnu italská… pak francouzská, španělská, zase francouzská, indická, čínská a já nevím jaké ještě jsme našli… Kolegyně už to vzdávala… ale já už to chtěl mít za sebou abych zase neposlouchal, že jako kafe pořád nic… 😉 Nakonec se podařilo i to irské kafe najít… Našli jsme to ale asi snad až po hodině… a hledání se vyplatilo, protože to byla super hospoda či kavárna… Kolegyně si venku znuděně fotila památky s tím, že dneska jako zase bez kafeho… a já šel dovnitř zjistit jak se věci mají… Zeptám se barmana, jestli teda jako je možné si tady dát irské kafe, že už jsme prolezli kde co a že nic… No ten pohled, co na mě hodil bych vám nepřál zažít… jako kdybych se zeptal na jižní Moravě, jestli ve sklepě dostanu víno, že… 😉 Výborně, tak tady jdeme sednout… Já teda dávám jenom čajík, protože kafe mi fakt nic neříká… a už tak mám dost závislostí, tak proč si vypracovávat další, že… 😉
Ono to hledání ale bylo asi hlavně o tom, že jsme byli ve špatné čtvrti, protože na druhý den jsme šli po jiné ulici a tam bylo na každém druhém nápojáku napsáno že tam mají irish coffee… a když si vzpomenete na to, jak jsem v neděli hledal cestu na kopec, který byl velký jako prase, tak se není čemu divit, že neumím najít malou kavárnu, kde se dělá irské kafe, že… 😉
V buse cestou na hotel jsem potkal zase zajímavého týpka… hlava obarvená na blond a sem tam modrý proužek… piercing po celé hubě… nalakované nehty na černou a zelenou… na střídačku, aby se mu asi nepletly prsty… oblečení hrálo všema barvama… a třešnička na dortu bylo to, že mě na nohách kecky s obrázkama medvídka Pú… Tohle mi prosím vysvětlete… nejsem schopný najít kopec na pláži, ani kavárnu ve městě, ale na takového typa narazím úplně bez problémů… ve městě, kde je dalších asi milión lidí… a včera stejně tak… mám někomu hláskovat úterý a dívat se jak pije piva z piksly od kafe… asi mám moc velké štěstí… to bych si možná měl vsadit sportku s takovou klikou… 😉