Game, set, match

Máme tu čtvrtek. Konečně volno. Monitorovací návštěvy ve firmách hotové, tak je třeba trochu povolit v pracovním nasazení a začít taky trochu relaxovat. A jelikož jsme v Londýně, a nejen fotbalem živ je fanoušek sportovní, tak bystřejší z vás, už asi pochopili, kam jsem se dneska vypravil. Ano, správně, do slavného All England Clubu, přímo do čtvrti Wimbledon…

Budíček neřeším, je třeba aj trochu pospat. Když se teda konečně vykopu z pelechu a kuknu z okna, tak mě čeká překvapení… Chčije… ty bláho… ono i v Londýně prší… to se mi teda ještě nestalo. Ale tak dost provokací, doma počasí prý nějak nepřeje… . No tak v tomhle ven nelezu. To ani náhodou. Zpátky do pelechu, ale s noťasem. Tam zjistím na radaru, že to nebude dlouho trvat a bude to v cajku. Takže nějaký žvanec, vykoumat cestu a ono to počasí se zase umodří  (pozn. redakce – to není překlep, schválně jsem napsal umodří – jako, že bude modrá obloha… chápete, ne ).

V poledne azuro (jako fakt nechci provokovat…). Teda částečně, ale vyrážím. Do batohu jsem pro jistotu hodil skládací ambrelu, kdyby náhodou… Bus, metro, bus… dneska cesta nějaká dlouhá a pořád mě do toho něco lezlo… nejen, že přestupy mezi třema linkama metra, ale tak nějak jsem nevydržel sedět na místě… tam jsem si musel odskočit na záchod, tam jsem měl zase žížeň, tam zase hlad… tu a tam jsem si řekl, že by bylo dobré se podívat na povrch, když už jsem tady… takže cesta asi tak na tři hodiny… ale tak zase jsem se aspoň podíval na nějaké ty památky, či jiné zajímavé objekty…

No po strastiplné cestě jsem konečně vylezl z té správné stanice. Hned u východu z metra cedule, že jako walking 1500 jardů. Jarda je ale docela vysoký, tak to bude ještě náročná procházka. Hej a zrovna tam nějaká škola měla buď vycházku, a nebo nacvičovali něco, co by se u nás dalo nazvat požárním cvičením… Jako takový dav ovcí se vyvalil ze školy, všichni ve stejnokroji… no zase mě začalo natahovat… A jako na svini, šli stejným směrem… Tak jsem se musel doslova brodit ovcema… Hnus… Hej a jestli tohle bylo jako požární cvičení, tak by z půlky školy byl luxusní šašlik… Frajeři šli jako hodně lehkým bluesovým krokem… šak o nic nejde, ne… čím dýl to bude trvat, tím nám toho víc odpadne, že… a třeba nebude ani test z matiky… . Jako hezký, ale já bych rád strčil nos na ten tenis… Nemělo cenu ani přecházet na druhý chodník, páč ovce zabraly obě promenády a skoro ucpaly aj cestu…

Ale dobré, už vidím konec toho jednobarevného hada… měli scuka na místním fotbalovém plácku… teda plácku… ono to bylo (jak jsem později zjistil) golfové hřiště. A jestli jsem si myslel, že naše promoce (čti zde) byla výstava ovcí, tak jsem se šeredně spletl… TOHLE byla výstava ovcí… taková přehlídka, to jsem ještě neviděl… začalo mě z toho pohledu zase natahovat, tak radši přidám do kroku abych tam někde nevrhnul kovbojskou slinu… .

Jako ve Wimbledonu by se mi aj líbilo. Takové luxusní baráčky, všechno uklizené, trávníky před domy vypadaly líp než náš tepich na hotelu… prostě paráda. Naproti domům golfové hřiště, všude hodně zeleně… ideální místo na důchod… . A jak se blížím ke kurtům, vidím nějaké jeřáby a že jako něco opravují… To zase bude jak v Tottenhamu, a nic neuvidím… to snad neé…

Přijdu k první bráně, a že zavřeno. Jenom na chodníku se povalovali nějací dělňasi, co byli evidentně placení od hodiny a ne od úkolu… Ti mi poradili, že mám jít ještě dál, že vchod je teďka jinde. Tak aspoň že tak… Vlez do areálu dvorců, byl trochu omezený, ale dalo se to. Nějaký starší týpek z ochranky mi říkal, že můžu aj do můzea a podívat se na centr kurt. No otázka je za kolik. Prý mám na výběr dvě možnosti… ani jedna se mi ale moc nelíbila, tak jsem se zeptal, jestli se tu můžu jenom rozhlídnout po venku. To prý jo a že jestli chcu, tak můžu do šopu a do kavárny… Kafe nepiju, tak jdeme nakupovat…

Obchůdek skvělý… spousta suvenýrů, ručníky, sušenky, jahody se smetanou atd. A ty ceny… jenom tak nakouknu… no lítal jsem tam asi hodinu… bylo to fakt super… jako koupil jsem nějaké tenisáky, až zas půjdeme na tenis a ještě nějaké drobnosti… tak pak už jenom procházím po obchodě… a hele kravata… že bych si koupil k maturitám novou šlajfku… 120 liber… no tak tu si tady nechte klidně viset dál… by vypadalo blbě, kdybych měl kravatu za víc peněz než celý oblek aj s košulou a botama dohromady .

Takže snad popojedem, ne. Vyjdu z obchodu, a že očíhnu ty jejich pažity. Hned vedle obchodu byl jeden kurt. A zrovna ho tam nějaký borec opečovával. To nejde ani jinak napsat… Jak ten to šolichal… jsem jenom čekal, kdy k tomu klekne s nůžkama z manikůry aby to úplně doladil… To byl fakt nářez, takový trávník jsem ještě v životě neviděl… to musí být paráda, si tady jen tak zahrát… Ale to asi není pro normální smrtelníky, potažmo rekreační hráče… tak nad tím ještě chvíli slintám a pak to radši zabalím, a že jdu udělat nějaké fotky. Pak se ptám ještě týpka z ochranky jestli se můžu projít i kolem centr kurtu. To mi teda moc nedoporučoval, protože tam můžou jenom členové klubu. A jelikož jsem si doma zapomněl legitku, tak jsem se otočil, že teda jdu. Borec ještě prohodil, ať strčím nos v červnu na nějaký zápas… No ok. Tak ještě chvíli s borcem klábosím, že jsem tam jenom pracovně a že bych aj došel, ale že to nedám. Kecáme o tom, jak to tam vypadá, když je turnaj, pak mu říkám, že jsem z Česka a on hned, že jestli jsem z Prahy… no ty vole, já snad dneska asi fakt vrhnu . Ještě jsme probrali Berdycha, že jako dobrý, ale furt tam něco málo chybí… tak rozlučka a odchod.

Ale když nad tím tak přemýšlím, možná by stálo za to zorganizovat nějaký zájezd v našem ústavu. Tenis tam docela hodně lidí žere, lupen sice asi nebude nejlevnější, ale letenka do Londýna není zas tak krutě drahá… Asi si dám na další poradě proslov a uvidíme, třeba něco na víkend by šlo spáchat… Navíc v červnu už se moc neučí, tak třeba i přes týden, co?

Stavím se ještě do golfového klubu… a sakra, aj tuhle registračku jsem nechal na hotelu… nevadí, kuknu aspoň přes plot… Tak tam ty trávníčky taky luxus… zase si trochu zaslintám, zkouknu pár týpku jak si natýčkujou a zadrajvujou na odpališti 14 jamky a radši jdu pryč… Tohle si musím někdy vyzkoušet… už se pár let chystám u nás dojít na driving range, ale samotnému se mi tam nechce. Tak kdybyste někdo měli zájem to taky testnout, písněte do komentů…

Cesta zpět zase v chozéovském stylu… To bych asi ani nebyl já… Od kurtů jsem si říkal, že pojedu busem. Páč od metra jsem šel vlastně furt rovně, tak si ušetřím kopýtka a svezu se… Tady nikde nezabloudím… Přijdu na zastávku a čekám. Info cedule píše, že přijede za 6 minut. Kuknu do vylepené mapy na zastávce a vidím, že ten bus co má přijet tam jede… tak super… Sednu na zastávku a čekám… Akorát problém… autobusy zastavujou jenom na znamení, že… a na zastávce jsem byl sám… autobus přijíždí… mávám… a až jak zastavil, tak mi to došlo… takže jsem pokýval na řidiče, že teda může jet zase dál… jenom si zaťukal na čelo… Přátelé… i po téměř dvou týdnech jsem si ještě nezvykl, že se tady jezdí vlevo… a ten autobus, který jsem si stopl, jel vlastně na opačnou stranu, páč jsem stál na pravé straně… no nevím, co si o mě myslel řidič… za to já už vím, o čem bude třetí díl našeho seriálu o Chozém  – jednoduše, do třetice všeho dobrého, že… takže správně hádáte… Game, set, match.

Přejdu na druhou stranu, počkám zase chvíli a teda teď už na správné straně cesty a do správného autobusu… jestli mi ty ušetřené kopýtka za to stály… Cestou busem vyhlížím ovce… Ale ovce už se z hřiště rozprchly zpět do školních lavic a hurá na tu pětiminutovku z matiky… Z metra už taky neodbíhám  a radši to beru rychle domů. Navíc je dneska nějaká kosa…

Zítra poslední den. Je třeba zajet do agentury pro diplomy, vyřídit tuny papírů atd. Snad to všechno zvládnu a nezapomenu tady nějaké důležité dokumenty, a nebo nedej bože abych domů přijel bez razítka a podpisu na licence agreement nebo quality commitment… to by byl průser… tak nám zítra držte palce… A pamatujte… stůjte vždycky na správné straně.

Chozé