Konečně stojí…

Tak už konečně stojí. Stojí pevně. A stojí to za to. A doufám, že bude stát dlouho. Byla dřina ho postavit a trvalo to asi měsíc… Skleník. Ale postupně, jak a co se dělo…

Jelikož mi loni na zahradě kroupy zničily fóliovník, rozhodl jsem se zainventovat nemalý peníz a pořídit si skleník. Na webu jsem si vybral skvělý kousek, šest na tři metry, přečetl recenze spokojených zákazníků a hurá s ním do košíku. Prý vydrží i krupobití (jako že padají kroupy, ne že bijou Krupu ). No jsem zvědavý. Na eshopu byla taky nabídka, že za pár litrů to dovezou a smontujou. Pošetříme groše třeba na zahradní náčiní, sice nejsem stavební inženýr, ale nějak to dám, ne…

Za pár dní telefon, volá poštovský panáček…  dorazil balíček s rozloženým skleníkem. No balíček… dvě krabice, a jedna obrovská role polykarbonátových desek. Balík mi dorazil do práce. Panáček hlásil už z daleka. „Je to velké a těžké…“. Říkám, že vím. A on na to zase. „Ale ono je to fakt velké a těžké“. Jsem se zapomněl zmínit, že výrobce skleníku je jistá ruská firma. A v Rusku, jak známo, co je těžké to je dobré . A kurýr měl pravdu. Krabice se nedaly odnést a polykarbonát byl sice lehký, ale rozměry znemožňovaly snadnou manipulaci. Tak tohle do svého auta nenarvu. Co už. Nechám to ve sborovně, zítra dojedu s vozíkem. Krabice skončily ve sborovně, polykarbonát neprošel dveřma, takže zůstal na chodbě. Snad to nikdo neodnese. Hmm, to je blbost, neodnese. Školníkovi jsem vysvětlil, že to do zítra zmizí. Vysvětlil jsem mu co to je a jako že jo. Zvědavým kolegyním pak nakecal a vysvětloval, že je to odtučňovací sprchový kout a jestli budou chtít, můžou to hned vyzkoušet . Nechtěla žádná .

Druhý den, jsem to dovezl na zahradu a uskladnil v garáži. Skrz velké rozměry nebylo místo, kde by se to dalo sestavit pod střechou. Musím tedy počkat, až se umoudří počasí. Zatím bude čas nastudovat manuál…Manuál v ruštině, azbuku janěznáju… našel jsem v krabici i český. Škoda, že jsou v českém a ruském návodu jiné obrázky a z nich jsem pochopil, že i jiný postup složení skleníku. WTF, to jsem ještě neviděl. Podle kterého to teda mám poskládat? Volím třetí variantu… video. Kluci ze sibiře totiž vytvořili skvělou animaci… po shlédnutí videa je jasné, že to bude brnkačka a zmáknu to levou zadní…

Beru noťas s videem a valíme na zahradu. Rozbalíme krabice… taková ruská ikea… mrtě nějakých profilů, precizně opracovaných a očíslovaných (jestli jste to nepoznali, tak toto byla ironická poznámka), dvě kila šroubků a půl kila matiček… Ve video manuálu to vypadalo jednoduše, v tištěném manuálu psali, že je to pohoda, ale že je dobré si na to vyhradit tak jeden celý den. Už se těším, jak to bude po víkendu hotové, a příští víkend jdeme sázet…. To jsem ještě ovšem nevěděl do čeho jdu…

Rozložíme profily, noťas s videem na kompostéru a jde se na to. Přehraju prvních deset vteřin patnáctiminutové videa. Chápu, beru profily číslo 2 a sestavíme oblouky. Na každý oblouk tři profily, sešroubovat k sobě 4 šroubkama, celkem deset oblouků… Hotovo. Dalších pár vteřin videa… prodloužit oblouky na každé straně přidáním profilu číslo 5. Další čtyři šroubky krát deset oblouků. No jestli to takhle půjde dál, není co řešit. Už vidím tu úrodu… Paráda, pohoda. Nicméně je večer, zítra doděláme.

Na pomoc se dostavil další inženýr a ještě k tomu strojař. Tak teď už ale ovšem vůbec nemám strach o úrodu… Ale jak se říká… neříkej hop, dokud nepřeskočíš… tak bych to upravil na „Nech si zajít chuť (na salát) dokud nestojí (skleník)“… hmm, to zní divně… zůstaneme u toho skákání… Kuknem oba na video, dalších deset vteřin a je jasné, že teď už to tak jednoduché nebude… Měli jsme sestavit dveře, okna a tím pádem i celou přední i zadní stranu skleníku. Takže profily č. 3, 6, 9, 7 a 11 nějak poskládat. Ale ouha, některé profily jsou udělané tak, že není jedno, jak jsou otočené. Takže zpátky k videu. Jasná věc, už to máme. Zase nějaký renonc, takže k videu… Nicméně preciznost řemeslníku ze sibiře posilněných vodkou na zahřátí asi nebyla valná a díry na sebe moc neseděly. Chtělo to trochu síly a snad se to povedlo. Když to tak koumám, tak to muselo být docela solidní kino… dva inženýři lítají s noťasem (ze kterého se ozývala ruština) kolem kompostéru mezi haldou ocelových tyček…

Ale nakonec jo. Tak to by bylo, ale zabralo to asi tři hodiny. Jednoduchých propočtem jsme zjistili, že jestli 10 vteřin 15-ti minutového videa děláme 3 hoďky, tak to asi nebude za jeden den hotové… saláty a rajčata se začínají pomalu vzdalovat…

Pokračování příště…