Kuře nebo řízek?

V některém z minulých článků jsem sliboval, že se podíváme trochu podrobněji na to, jak komunikovat s lidmi od IT. Jak známo, v IT oboru se pracuje pouze s jedničkama a nulama. Takže i lidi od IT fungují v takovém trochu odlišném režimu…

Když tedy narazíte na člověka od IT a chcete se s ním nějak domluvit, je třeba dodržovat určitá pravidla. Jelikož jsou celou dobu zvyklí pracovat v režimu 0 a 1 je dobré pokládat otázky takovým způsobem, na který jsou schopni odpovědět pouze ano nebo ne. Může to vypadat jednoduše, ale mnohdy jsem se setkal s tím, že lidi se takto ptát neumí Přidělávají si tak sami problémy…

Takže vzorová otázka může vypadat třeba takto: „Pojedeš do práce na kole?“ (Ano i ajťáci umí jezdit na kole ). Jednoduché, jednoznačné, stručné, jasné, přehledné, srozumitelné a já nevím jaké ještě… Určitě se shodneme, že na tuto otázku jsme schopni (snad většina z nás) odpovědět podle situace ano či ne. Špatná otázka je pak třeba tato: Pojedeš do práce na kole nebo půjdeš pěšky? (a ano umí i chodit pěšky ) Ptáte se, co je na této otázce špatně? To zjistíte až v momentě, kdy vám ajťák na takovou otázku odpoví „Ano“ . A proč odpovídá pouze „Ano“. Je to prosté. V této otázce je totiž použit logický součet (OR – nebo), jsou to vlastně dvě otázky v jedné a kladná odpověď na takovou otázku nastane vždy v situaci, kdy alespoň jedna z možností vyhovuje. Tedy ať už jede na kole nebo jde pěšky, odpověď je vždy „Ano“. Odpovědi „Ne“ se dočkáme pouze v případě, kdy použije jako dopravního prostředku do pracovního procesu třeba vlaku.

Jako vhodnější se jeví varianta otázky s použitím logického součinu (And – A zároveň). Tedy takové situace, kdy pro kladné vyhodnocení otázky, musí být splněny všechny proměnné. Pak otázka: „Dáš si k večeři kuře a rýžu???“ je jasná. Pokud je tedy chuť na kuře A ZÁROVEŇ na rýžu, je jasno. Když bude chuť na špagety s kečupem, je to jasné „NE“. Stejně tak ale i v případě, že je chuť na kuře se zemákem, protože nebyly splněny obě podmínky zároveň. Jasné? Máte to? Ok, pokračujem…

Ovšem čemu se vyhnout úplně, jsou pak otázky, kde dochází ke kombinaci logického součtu i součinu. Tyto otázky se jeví jako zcela nevhodné a může dojít k úplnému zmatení jak tazatele, tak respondenta . Zde příklad: „Dáš si k večeři kuře a rýži nebo řízek a brambor?“ To je milí přátelé totální past. Zcela zásadní problém je v tom, že zde nejsou vůbec uvedeny závorky, které při nevhodném použití zcela mění podstatu otázky, že… Pokusím se demonstrovat na různých možnostech výkladu otázky:
(kuře AND rýže) OR (řízek AND zemák) – takto by to pochopil normální člověk – buď bude kuře s ryžou nebo řízek se zemákem.
Ale ono to lze vyložit i takto:
(kuře AND (rýže OR řízek) AND zemák)
kuře AND (rýže OR (řízek AND zemák))
V takovém případě hrozí docela solidní zacyklení a může se klidně stát, že odpověď na otázku „Dáš si k večeři…?“ se dozvíme následující den někdy těsně po obědě. Takto se tedy určitě nikdy neptat… Mohou ovšem vznikat všelijaké možné zajímavé kombinace – kuře se zemákem, rýža se zemákem či kuře s řízkem. Kolik je takových kombinací? To je otázka na Vás, milí čtenáři. Vaši odpověď napište do komentářů, čtenář s první správnou odpovědí bude odměněn fotografií autora článku s vlastnoručním podpisem .

Další důležitá věc v komunikaci, je o tom, že když po ajťákovi něco chcete, je třeba to říct. FAKT JO. Byť tato informace může být pro někoho překvapivá , tak ajťáci NEMAJÍ (fakt nee!!!) v hlavě senzor na čtení myšlenek. Hlavně ženy mají mnohdy pocit, že ajťáci umí číst myšlenky. Nebo ženy to mají jinak a umí to? Myslím, že ne. A ani různé výrazy jejich tváře tomu moc nepomohou a komunikaci nikterak nevylepší…

Mám zde důkaz či snad teorii, že ženy myšlenky číst neumí… Je to opět prosté. Kdyby uměly číst myšlenky, fungovalo by to asi na principu podobnému Wi-Fi. Šlo by o to, že pokud by se chtěly spolu dvě ženy bavit, řekly by si nějaké heslo a vesele by spolu mohly komunikovat neverbálně. Dokážete si pak představit to ticho v restauracích a kavárnách , přerušované snad jen výbojem kladných či záporných emocí? Když na to přijde, ženy by spolu nemusely sedět ani u jednoho stolu. Záleželo by to na dosahu jejich Wi-Fi adaptéru. Mohly by sedět samy u stolu, a nebo i v úplně jiné kavárně. Stačí být pouze v dosahu signálu své známé sítě . A viděli jste někdy něco podobného? Já tedy ne. Sice do kaváren moc nechodím, ale většinou probíhá u stolu plynulá konverzace. A to i přesto, že dnes už mají v každém lepším podniku na dveřích napsáno „free Wi-Fi“.

Na ajťáka tedy nezkoušejte čtení myšlenek, nefunguje to. A pokud na nějakého narazíte, jak zmateně pobíhá po městě a hledá signál na wifinu, tak se ho snažte JEDNODUCHÝMI pokyny nasměrovat do nějaké pokryté oblasti. Jak se dostane na gůgl, tak už bude vědět všechno a hodí se do pohody

Příště se vydáme s ajťákem nakupovat. A to bude teprv něco…

Chozé