Nebeská zahrada

Ráno si trošku přispím, nikam nespěchám, scuk u cirkusu z Piccadilly až v poledne, takže pohoda… Dáme žvanec, zkusíme pokecat s domácíma a uvidíme. Třeba to bude lepší než včerejší véča. No a pak teda na památky a do skygarden.

Dole v baráku nikde nikdo, tak aspoň můžu rozjet své kuchařské umění a udělat v kitčinu pořádný koncert… Jako tousty s marmeládou snad zvládnu ne… a k tomu pravý černý čaják… Po loňské zkušenosti z hotelu vím, že stačí louhovat 5 vteřin místo pěti minut a už i tak je dost tejsty a strong… .  Mám navařeno a přichází Winnie… asi ji přilákal detektor kouře, který je nad toustovačem… . A už lepší komunikace. Poklábosíme jak se zatím vede, co a jak doma, z kama sem, co rodinka a takové ty klasiky… aj na počasí došlo… Hned se pak člověk cítí lépe, že. Po snídani nachystat výbavu na výlet… venku je zatáhlé, takže beru mikču, bundu… sluneční brýle nechám doma… nebudu se tahat s nesmyslama co nevyužiju, že…

Od rána se dařilo všechno… docházím na zastávku busu a hned tu máme dabldekr… sotva stačím mávnout, aby mi zastavil… najdu šalinkartu a hrnu se dovnitř… Klasika, do druhého patra, že… v patře nikde nikdo, takže si zaberu nejlepšího fleka… to jsem neměl dělat… Sedím většinou v první radě, abych měl patřičný výhled… A nějaký dobytek tam nechal u okna nedojezené smažené kuře s hranolkama… tak se mi zvedl kufr páč to byl smrad neskutečný… hej jak to někdo může po ránu tlačit do hlavy… bych asi z fleku vrhnul… Takže měním místo a jdu radši do přízemí… a v buse už nebyl nikdo … teda jako krom řidiča… Jsem si připadal jak v tom vtipu, kdy ze zahraničí volá synek bohatého šejka domů taťkovi a říká, že se cítí divně, když všichni spolužáci jezdí do školy busem a on autem… a tatík mu na to řekne, ať nedělá ostudu a taky si jeden autobus koupí… .

Přestup na metro… zase to tak nějak vycházelo… přicházím na peron a vidím, že tam čeká vlak… cedule ukazuje, že za minutu frčí, další pak za čtvrt hoďky… že bych přidal do kroku… Už se vám někdy stalo, že ty věci do sebe nějak prostě kouzelně zapadaly… tohle byl ten případ… ve sluchátkách mi zněla skladba „Throw me away“ z unplugged alba od Kornu… (Run Chozé, run). Jen si to pusťte, pochopíte… . Takže mě to tak nějak namotivovalo k běhu… (jestli se to tak dalo nazvat ) a dobře jsem udělal, protože jsem sotva vlezl do vlaku, tak jenom slyším „Mind the gap“ a dveře se zavřely… to bylo o fous… . Bylo to natajmované neskutečně… protože ty bicí skončily hrát v momentě, jak jsem dosedl do vlaku… . A pak už pohodový song… No a jestli jsem měl před tím pro sebe dabldekr, tak teď jsem měl pro sebe komplet vlak… .

Prázdný vlak vydržel jenom dvě zastávky… pak se tam nahrnuli místní… Pohledem jsem je vyháněl, ať si počkají na svůj vlak, ale stejně mi do něho ti nezdvořáci vlezli… . Na další zastávce fórek… někomu to ujelo před ksichtem… né, že bych někomu přál něco zlého, že… to jako vůbec, ale všiml jsem si, že měl v uších taky sluchátka… ovšem asi né s tak dobrou motivační hudbou ke běhu jako já… .

A jsme u cirkusu na smluveném místě… mám ještě půlhoďky fóra, tak to omrknu kolem… Projdu kolem sochy uprostřed náměstí a jdu směrem k Temži… Asi po minutě mi volá kolegyně, že už je jako na místě a jestli jsem někde kolem, tak že můžeme vyrazit dřív… To jako vážně? My se minuli asi o deset metrů… blázinec, ty jo… Tak se teda potkáme, povyprávíme zážitky z rodin a valíme zpátky do metra. Jedna stanice a jsme u zeleného parku a míříme za královnou, jestli by nebylo něco k obědu… Od Buckingham palace jdeme do St. James parku… všude spousta lidí, slunko pere jak blbé… hyc jak blázen… Jsem si tak vzpomněl na to, jak jsem si doma nechal sluneční brýle a vzal mikynu, že nebudu tahat zbytečnosti… mikina leží v baťohu od chvíle, kdy jsem doběhl na metro a tam asi zůstane až do večera… .

V parku odpočinek a plánování dalšího postupu… Prý že sundej si boty , né to nechceš… navíc nemůžu, bo mám určitě ďůru na ponožce… . Park opět nádherný, stejně jako loni… Akorát mi tu něco chybělo… už vím co… veverky . Kolegyně si ťuká na čelo, ale mě to nedá a lítám po parku a hledám, kde bych nějakou veverku sehnal nikde ani jedna… volám, křičím, nabízím kaštany z domu, ale nic to nebylo platné… asi ještě zimní spánek… co já bych za to dal, potkat tady jednu veverku… Prý jsou snad někde v Hyde parku, tak to testnu třeba zítra… Nemůžu přece odjet z Londýna bez vyfocené veverky… to by bylo stejné né-li horší, než bez fotky Big Benu… . Park je teda za náma tak jedem podle plánu na Trafalgar, Big  Ben, Westminster… Ještě kokakola London Eye nesmí chybět… By mě zajímalo, kdy přejmenujou i další zajímavosti a památky… co třeba takový KFC Big Ben nebo takové McDonalds Abbey by taky nebylo k zahození… či snad Pepsi Tower Bridge… Uvidíme, čím nás překvapí…

Cestou po mostě k Big Benu, jsem si vzpomněl na incident, který se zde v nedávné době odehrál… Řeknu vám, nebyl to vůbec hezký pocit a představa, když jste tak nějak přímo na místě činu… nedokážu si to vůbec představit, nebo spíš ani nechci domýšlet, jak to tam muselo v tu dobu vypadat… Ale pryč od toho, nebudeme tady řešit takové chmury, rychle jdeme dál… musíme přijít na lepší myšlenky…

Obešli jsme ty nejznámější památky a jedeme do Sky Garden. Vystoupíme na stanici metra Monument, a že už to bude jenom kousek… Cestou si fotím můj oblíbený mrakodrap… vypadá jak reprák . A že by to mohlo být někde kolem, tak paráda, uvidíme ho pěkně zblízka… Mapy ukazují, že to bude opravdu někde poblíž… bloudíme kolem, až se dostaneme před ten mrakodrap a dole cedula ukazuje, že Sky Garden je opravdu v tom mrakodrapu… tak paráda. Jdeme ke dveřím, tak nám řeknou, že když to máme zabůkované na 4 odpoledne, tak máme přijít tak za deset 4. Čili půlhoďky čas. Kolegyně že chce kafe, tak sedneme do kavárny naproti… No kavárny… všichni tam v saku, šlajfky, noťasy, řešili tam milionové byznysy a do toho tam přijdou takoví dva kousci… triko, baťoh a v ruce propocená softšelka… . A že jako co si dáme… já nic nechcu, kolegyně kapučíno… Tady bude asi aj voda za raketu… . Kupodivu nás nevyhodili a donesli objednávku… Probíráme taky různé byznysy za miliony abysme zapadli… . No necítím se tam vůbec dobře, takže rychle dopít a padáme…

No a pak to přišlo… Dostali jsme se dovnitř, proběhla zase kontrola, tentokrát se nikdo na nic neptal, prošli jsme skenerem, baťoh rengenem a čekáme na výtah… 35 pater… ve výtahu se nějaká paní ptala obsluhy, jestli to má aj schody… ta chudera jenom vyvalila oči a že jako asi jo, ale neví kde… A už jsme nahoře, cesta tak deset vteřin… tož jak v letadle… A to co jsem uviděl po výstupu z výtahu mi úplně vyrazilo dech a čuměl jsem jak puk… Chodil jsem tam s otevřenou hubou a slovní zásoba se omezila na slova jako bomba, paráda, luxusní atd… Kolegyni, co to měsíc dopředu zamluvila přes net, jsem musel pochvalně poplácat po rameni a poděkovat… a ještě má u mě za to panáka… ne-li celou lahev… A jelikož jeden obrázek vydá za tisíc slov, tak dole pod článkem vám posílám pár tisíc slov… Neskutečný pohled přátelé… jestli stále nevěříte, tak kukněte tady… skygarden.london. Prostě celý Londýn jako na dlani… a i když bylo už trochu pod mrakem, tak to byl zážitek neskutečný…  Na chvíli tam spočneme, vyvalíme se k oknu a koumáme co se děje 155 metrů pod náma.

Už se nám ale zase tak nějak připozdívá, tak je čas to balit… ještě pár snímečků na památku, nějaké ty kytičky taky zdokumentovat, když už jsme v zahradě, že… a odjezd výtahem dolů… Metro u Monumentu a směr na Harrow… Doma už určitě bude čekat dinner… Jsem zvědavý, co tam bude dneska za překvápko… Bylo… špagety s masem a pálivou omáčkou…

Dneska se to vyvedlo parádně… snad se bude dařit i zítra podobným stylem. V plánu je scuk u Londonského mostu a vycházka do Toweru. A možná už aj nějaká ta práce v podobě kontroly studentů ve firmách…

Chozé