Nech si to na venek

Nastala nám neděle. Včera zážitků plný kotel, tak dneska by to chtělo pauzu. I když… Večer mi psali studenti, že mají scuka v centru a plánují nějakou prohlídku. To zní jako plán… tak proč tam nevyrazit a poptat se, jak se jim daří a co už mají za sebou oni za zážitky… Spočnout si můžu v práci, jak se vrátím a ne tady, že .

Ráno ovšem trochu nestíhačka… tak nějak jsem si přispal. Asi únava ze včera… děti mě nebudily… budík nezvonil… dost výmluv… prostě jsem normálně zachrápal. Ale centrum bych měl nějak stihnout a prohlídku snad taky. Po smskách se domlouváme, kde se potkáme… To bych ovšem nesměl kufrovat v metru… i po týdnu se tak nějak stane, že přejedete stanici. Prostě blbec no. Ale nakonec jsme se potkali.

Scuk před palácem… Dneska se tam měl běžet nějaký půlmaratón nebo co, takže uzavřená cesta a kde jsou normálně auta, tak spousta lidí se selfíklackama… hej fakt bych to nedal, být na místě těch strážců paláce… ještě že mají nakázané, že se nesmí hýbat… Nakonec jsme se našli i v tom davu a vyrážíme spolu do Hyde Parku. Prý je tam nějaký spíkrs kórner, že se tam diskutuje o různých problémech mezi lidma a tak. To zní dobře, o něčem takovém jsem nikdy neslyšel, tak vyrážíme.

Do Hyde parku jsme trefili v pohodě. Manuál hned u vchodu, takže není problém najít i ten koutek pro řečníky. Já to ale potřebuju mít tak nějak zase potvrzené, tak se vyptávám na cestu dvou buchet v zelených vestách, které tam hlídaly ty maratonce. A prý že jdeme dobře. Cestou Hydeparkem se vyptávám, jak se tady studentům líbí, co na ubytku, jak v procesu… relativní spokojenost, to jsem rád. Někteří si akorát stěžují, že mají málo práce… jako nuda je sviňa, ale ještě si na to myslím rádi vzpomenou. Mám v plánu za nima do firem dojet, tak zkusím něco domluvit…

Veverka, he… a další… vzpomínám si na holky, že mě daly za úkol nakrmit ty méně šťastné veverky (na rozdíl od těch přežraných Greenwichských) kaštanama co nasbíraly v parku. Nějaký lovím v kapsi u bundy a plním svůj slib. Jako došla ke mně, sice ne moc důvěřivě, ale kaštan vzala. A klasika fofrem pryč, udělat ďůru do země a zahrabat to… se pak diví, že jsou také chudé….

Kaštany došly a valíme za těma řečníkama… jak jdeme tak se ptám, jestli bych tam mohl taky jako začít mluvit… a že jako není problém, že tam může začít kecat kdo chce a o čem chce… Pak mě ale došlo, že moje ingliš není zase tak ekscelent a že bych si tam hodil akorát trapas. A kdybych mluvil česky tak bych si připadal jak v práci… Nikdo by mě neposlouchal, a ten kdo by poslouchal, by mi nerozuměl .

První řečník mluvil cosi o ženských. Prý, že jaká je jejich úloha v životě. To se dalo docela poslouchat. Pán mluvil o tom, že ženy mají vařit, uklízet, starat se o svého muže… to se mi začíná líbit… to si asi poslechnu… Objevil se ovšem nějaký protichůdný názor a už se do sebe borci pustili… verbálně… jako že slovně . Další plácal něco o víře a hádali se o tom, která víra je lepší… no nic velkého. Borec stejně odpovídal na otázky tak, že se vyhýbal tomu, na co se ho ptali, takže past… Odchod.

Valíme do metra a jede se na oko. Teda na to londýnské, velké, točivé… Už jsem tam byl, takže povedu výpravu… Škoda, že jsme vylezli z metra úplně někde jinde. Klid, to chce chladnou hlavu, to přece nejde přehlédnout… Po chvíli stojíme u kolotoče a tvoříme nějakou fotodokumentaci výletu. Pak následuje procházka na Big Ben. Tam se se studenty rozloučím. Chcou jít ještě na opatství, trafalgar a tower. Tam už jsem byl. A jelikož jsem se včera namlsal ve Wembley, tak chcu strčit nos na Stamford Bridge, zkuknout stadion, kde hraje Chelsea. Studentům ještě poradím, jak se dostanou do opatství a jak na náměstí a mizím do metra. Doufám, že nezabloudili, protože dneska nemám zrovna cestovatelskou formu….

Já teda valím po zelené district line na Fulham Broadway. Snad ten stadion najdu. Když tak se doptám, ne? Lezu z tunelu a hned cedule jako prase – Stamford Bridge a šipka. Tak to bude v pohodě, to trefím i já. Pár desítek metrů a je to tady… přesně jak v televizi . Jdu to omrknout. První věc kam vlezu – obchod. Skoro jak ženská, že? Pardon, pardon… nechtěl jsem urazit, jen si tak rýpnout… . Tak tady bych si vybral…dresy, trika, ponožky… no co vás napadne… samozřejmě s logem Chelsea… juhůůů, tepláky… konečně, aspoň mi už nebude na hotelu zima… cenovka – 68 liber… ale ona tam zas taková zima na tom pokoji vlastně ani není . Chce to něco jiného… kopačák, se zahřeju běháním… hej bomba… 30 liber… ale on je zase jakýsi velký… to bych pak nedal do kufru… tak hrnek, udělám si horký čaj… 20 liber… vlastně tam jakési jsou erární, hotelové… No ale přece neodejdu s prázdnou… Nakonec to vyhrál takový menší kopačák, takový prý na dělání triků… 5 liber, bomba… to hned testnu na pokoji…

Vypadnu z obchodu, a že to omrknu kolem. Na stěnách kolem stadionu visí fotky slavných fotbalistů, kteří tady hráli. Takže hledáme Péťu Čecha. Je tam, fakt že jo – u toho česká vlaječka a nějaký pokec k tomu. Ten borec tady hrál 11 sezón, odchytal celkem 494 zápasů a z toho ve 228 zápasech nedostal góla… Klobouček pane… Na toho tady asi hned tak nezapomenou… Hned vedle visí další legenda – Giancarlo Zola… taky dobrý dravec. Další místo bude asi vyhrazeno pro Johna Terryho, uvidíme… A hle, tady se dá udělat nějaká tour po stadionu a v muzeu. Jde se to zjistit… A jéje, vlez 30 liber a že prý je to tak na hoďku a půl… a to je na dlouho… musím za světla dojet dom… Takže poslední fota a valíme do tunelu…

Cestou domů už nekufruju a v pořádku dorážím na hotel… rychle otestovat kopačák s logem Chelsea… rozškubat obal, mrsknout s ním do koše a jde se na věc… levá, pravá, zase levá, poď sem – kam jdeš, klika, zasekávačka, střela…slabá… ještě jednou… a skoro jsem zaskóroval… teda pokud bysme jako branku počítali hotelovou plazmu, kterou jsem málem sundal… kolikrát ti mám říkat, aby sis to nechal na venek debile…. Kdo z vás tuhle hlášku slyšel od svých rodičů? Asi všichni, že. Teda bez toho debila… Já to taky slyšel x krát… Aj jsem to párkrát použil… ale už to na holky doma nepoužívám… nemůžu… od té doby, co jsem jim ukazoval, jak se hraje tenis, a sundal přitom ze stěny hodiny v pokojíčku, by se mi to asi hodně rychle vrátilo… .

Sice neděle večer, ale musí se aj makat. Zítra jsou v plánu 3 kontroly na pracovištích studentů, tak lezu s noťasem do postele a plánuju cestování po Londýně (pozn. redakce – automatická oprava ve Wordu mě chtěla do postele nahnat s „Oťasem“ ). Mezi kontrolama jsou dvě hoďky čas, tak to snad budu stíhat… Firmy sice celkem blízko u sebe, ale i tak to bude logistický oříšek…

Chozé