Nebojte se, nebudu tady dnes psát žádnou pohádku. I když, i tom, jsem už přemýšlel. Ale uděláme si recenze některých vybraných kusů z dílny známých tvůrců. Jelikož čtu svým dětem každý druhý den pohádku před spaním, mám docela přehled v této kategorii literatury a můžu vám říct, že je to opravdu nářez. Dostanete lekci z politiky, můžete zabrousit do oblasti lehce erotické, či snad dokonce narazíme na drogy 
. Tak s chutí do toho…
Začal bych zlehka… politikou. Povídání o pejskovi a kočičce jistě spousta z nás bude znát. Ale kde tam máme politiku, ptáte se. Znáte tu povídku, jak pejsek s kočičkou slavili 28. říjen? Že ne. Já ji do nedávné doby taky neznal. Když jsem uviděl v jednom knihkupectví tuto knížku, musel jsem ji koupit domů. Tato klasika nemůže přece chybět v žádné dětské knihovně. Ovšem jak jsem četl dětem, narazil jsem na kapitolu o tomto významném výročí. Pokud nevěříte, zkuste si ji koupit.
Kočka nechápe, proč se má jako slavit 28. října. Pes jako zkušený historik a vysvětlí ji, že dřív tady tomu šéfoval nějaký císařpán a ten byl strašný jeliman. Všichni měli bídu a nouzi, ale teď, máme republiku a prezidenta a je to všechno úplně paráda. Kočka to nějak pobrala, ale že si teda musí nějak ozdobit barák. Volí klasiku, vlajky do oken. Naštěstí byl zrovna kousek od jejich baráku nějaký trh, a jeden prodejce dával je každému nákupu vlajku zdarma. Ale jen pro malé děti. Asi počátek slevových akcí a klubových kartiček, které známe dneska z obchoďáků 
.
Tak první šel nakupovat pes a kočka se převlíkla za mimino. Koupili záclony nebo co a kočka dostala vlajku zadara. Psovi to bylo líto, tak na druhé kolo si to prohodili. Kočka nakupovala, pes dělal mimimo. Ale jako, že kdy je k tomu vlajka tak si to zopáknou ještě jednou. Takže chodili pořád nakupovat, až měli úplně nejvíc vyzdobený barák v okolí. Co si z toho odnese dítě, kterému to čtete, těžko soudit .
Trošku přitvrdíme a dáme se na drogovou scénu. Průvodce nám nebude dělat nikdo menší než víla Amálka. Ano, čtete dobře. Je to přesně ta malá, křehká a nevinná víla z nějakého lesíka. Přesněji o tom pojednává kapitola „Jak víla Amálka potkala beránka Kudrnu“. Hlavní zápletka byla v tom, že se potkali. To by z názvu pochopil snad každý. No. Potkali se na jakési pěšince v lese, jak šli proti sobě. Amálka se ptala berana, kam jako jde. On ji odpověděl zcela logicky – „Rovně“. Už tato odpověď napovídá, že ovce není zrovna v dobrém psychickém rozpoložení…
Amálka říkala, aby uhnul, beránek se nedal a říkal, ať uhne ona. Po čase se nějak dohodli. Ovce uhla. A měla kliku, protože dostala odměnu. Amálka totiž beránkovi prozradila jedno strašně velké tajemství… že prý je v lese tajná louka, na které rostou samé skvělé byliny. Ovce neváhala ani vteřinu a letěla na louku. Asi ji našla počuchu, bez mapy, bez buzoly… zřejmě dobrý trénink. Jedna květina na ovci promluvila, že je smutná, že ji nikdo nechce jíst. Tak se nad ní slitovala a kousek si uždibla.
Pak začal docela fičák, protože se chudák beránek motal po louce a v hlavě mu zněly nějaké divné hlasy. Hej, fakt to tam píšou, nekecám. Ovce byla evidentně totálně z formy a vůbec nemohla najít cestu domů. Bylo to docela drámo, protože ty hlasy v hlavě dovedly ovci až na kraj skály. Naštěstí přišla ke skále i víla Amálka a ovci zachránila. Asi šla zkontrolovat, jestli ovce umí ovládat svoje špičky a nesjela se až moc. Ještě že tak. Pak ovce vypila komplet celou studánku až na dno a šla chrápat. O následujícím ránu už literatura žádné informace neuvádí… Snad se dali oba dokupy…
Pak tu máme speciální seriál – Bořek stavitel. Jako původně jsem si podle názvu myslel, že je to nějaké východoněmecké gay porno. Není. Je to animovaný seriál pro děti. Nicméně nějaký ten sexuální podtext tam určitě je, to mi nikdo nevysvětlí. A řekl bych, že docela hodně čtyřprocentní. Už ta Bořkova partička mluví za své. Kromě jeho kolegyně Týny, která vypadá jak Bořek akorát má náušnice, je tam už jen jedna zástupkyně něžného pohlaví – míchačka Julča. Jinak jsou tam samí klukové. Teda až na výjimky spíš auta a pracovní stroje.
Jmenujme jen vybrané a ty nejzajímavější kousky. I ty jména znějí ta nějak divně. Třeba takový pan Okurka. Okurka je teda Bořkův soused. Pak tu máme nějaké ty auťáky – Rolík (zelený parní válec), Max (červený buldozer) nebo třeba Béďa (žlutý bagr). Pak nějaký strašák Hugo, ptáček, kočka atd. atd. A všemu tam šéfuje pan Moudrý, nějaký ouřada z obce.
Když Bořek dostane nějakou novou zakázku, se všema udělá mítink s brejnstormingem zakončený výkřikem „Dokážem to postavit???“ WTF. A všichni sborově zahlásí „Jasně, dokážem!!!“ Jen jeden stroj, nevím teď z hlavy který, zahlásí že „No, snad“
O dalších pohádkách se zmíním jen okrajově, protože tam jsou důležité hlavně názvy. První bych uvedl Ferdu Mravence. Ano i tento šikovný hmyzák, který rozumí úplně všemu, vyrobil jednu skvělou kapitolu. O čem si myslíte, že bude pohádka „Jak si Ferda Mravenec strkal kuličky za brnění“. Ví někdo? Nebojte, není to o tom, jak šel Ferda na rytířský turnaj a zapomněl si doma trenky . Bylo to o tom, že obral nějakou včelu o hliněné kuličky a ty si dával za to brnění.
Nesmíme zapomenout ani na již zmíněnou vílu Amálku. A zase. O čem asi bude pohádka „Jak se víla Amálka udělala ptáčkem“. Hodně silný název, pravda. Ale klid, jsou to přece pohádky pro děti, ne? Nebyl to žádný popis bujarého veselí či pařby na palouku. I když s kolegou beránkem Kudrnou po výletě na tajnou louku… kdo ví, kdo ví, jak by to vypadalo… Ne fakt, bylo to o tom, jak se holka nějakým vílím kouzlem přetransformovala v jakéhosi opeřence. Takže v klidu.
A poslední kousek, který jsem nedávno zaslechl z televize. Holky se dívaly na Hurvínka. Ten hlas Máničky poznáte stoprocentně kdykoliv. Jsem si vařil čaj v kuchyni a zaslechl jsem rozhovor Hurvínka a Máničky. Bylo to něco v tomto duchu. Hurvínek povídá „No dělej ohni se… ještě víc… no a teď to chytni a olízni…“ Jsem se málem opařil čajem a docela jsem zpozorněl, na co to holky koukají… Mánička to ještě vytunila… „Fuj to pálí… to mi nechutná…“ Letím to zkontrolovat do obýváku a slyším Hurvínka, který tomu nasadil totálně korunu „Snad to nebude tak hrozné… taťuldovi to včera zkoušel a moc mu to chutnalo…“ Přiletím k televizi a co nevidím… no schválně… co myslíte. Ti dva večeřeli u stolu a Máničce spadla na zem paprika… Slušný co… takhle bez obrazu to mělo zcela jiný rozměr .
Jestli máte nějaké zajímavé pohádky pro děti, tak napište do komentářů pod článkem. Jsem zvědavý, co napíšete. Nebo mám jen já takové štěstí na pohádky…
Jo a klidni se kukněte na youtube. Víla Amálka a Bořek stavitel jsou tam… Pěkně se bavte.
Chozé