Pokec s kouzelníkama

Tak a je to tady… nastal den D. Dneska se dozvím, jestli jsem dobrý učitel. Aspoň teda podle papírů…V průběhu studia nám kouzelníci kladli do cesty různé překážky a my plnili jejich kvesty a čelindže. Podařilo se mi zatím projít všech 22 úrovní a cestou jsem získal 180 zkušenostních bodů. Úkol je jasný. Potřebuju dokončit poslední 4 levely a vyexpit se tak, že to bude znamenat titul…

Poslední týden docela nervy, hlavně v pondělí a úterý… V úterý odpoledne výlet na kole, abych vyčistil lebku, večer nachystat přípravu k obhajobě bakalářky a hotovo. Učit se už nemá smysl… Stejně jsem si ty otázky jenom pročítal, protože učit se definice pojmů z pedagogiky či didaktiky je nad mé možnosti. O psychologii ani nemluvím…

V noci jsem se kupodivu docela i vyspal. Ráno pobalím věci a jedu vstříc novým a (snad) lepším zítřkům na fakultu. Nervy celkem v pohodě. Oproti jiným zkouškám nebo státnicím jsem jel autem sám. A to byla jízda dámy a pánové. Z rádia řev Daniho z Cradle of Filth (ti kdo neví vo co de, zde odkaz – Cradle of Filth). Hudba skvělá, ovšem ty texty… Prostě jsem si do této hudby pobrukoval (zpívat to opravdu nee) tituly jako „Skákal pes přes oves“, „Kočka leze dírou“ či „Běžela ovečka“… totální výmaz, v hlavě vygumováno… to nám to pěkně začíná…

Cestou do Zlína narazím na jednu, pro mě neobvyklou značku – viz. obrázek. Prej „Pozor, práce pod vysokým napětím“. Hej tak tady bych nechtěl dělat… asi budou mít ostrýho šéfa… pracovat permanentně pod napětím a ve stresu… to není pro každého. Ale ta značka tam určitě nebyla náhodou… a tak nějak předznamenávala dnešní dění… stres to ještě trochu bude…šak uvidíte…

Nějak jsem dojel do školy. Věděl jsem, ve které je to budově a na kterém patře. Dojdu tam a nikde nikdo. Už jsem asi nepovažoval za nutné, zjistit si číslo učebny. Učitel, no. V práci taky kolikrát nevím, kde učím. Prolezl jsem to tam a zpátky a nikde ani noha. A je to vůbec dneska??? Naštěstí se z jedné třídy vyhrnul kolega, který šel státnicovat už ráno. Vlezu do třídy a už to začlo… někteří stresovali, někteří spali (to jako že fakt!!!), někdo se snažil dohnat dva roky studia na poslední chvíli… Jedna kolegyně měla před sebou nějaké divné papíry. „Co to máš???“ ptám se. „Přece seznam prostudované literatury“. „Aha, a kdes to vzala a k čemu to je?“ „Šak to sis měl vypracovat. Jako, že které knížky jsi přečetl, když ses učil na státnice…“ Si dělá asi prdel ne??? Kdo, kdy a kde to řekl, že to máme mít… Prý to přišlo nějakým mailem… Škoda, takže mám jet asi domů… Taková palba hned zkraje. No, šlo o to, že ke každému předmětu měla být vypracována alespoň jedna á čtverka s uvedenými zdroji a knihami… pochopil jsem. Asi po nás kouzelníci chtěli, abysme předvedli, jak umíme používat C+C–C+V (kontrol cé, kontrol vé). Tento quest jsem teda nedal…

Další hláška. „A dotazníky máš?“ Jaké a k čemu jako? No prý jestli když jsem dělal nějaké dotazníkové šetření na bakalářku, musím dneska odevzdat vyplněné dotazníky. Tak jsem se zase zeptal – Kdo, kdy a kde to řekl. Odpověď stejná. Někdo… někdy… mailem… Škoda podruhé. Asi fakt pudu. Další quest v pasti… snad nebudou ikspíriens points v závěru chybět. „Kde je Majda?“ ptám se, kde máme kolegyni, která měla jít před náma jako první v odpolední várce. „Už je tam, už ji zkouší…“ Jak jako? No kouzelníci se rozhodli trochu stresnout studenty a změnit plán zkoušení. DEMENCE. Jako logika by to pobrala, že měli být dopoledne 4 lidi, odpoledne taky. Jenže bylo tam 5 studentů chemiků a my tři informatici. Tak to udělali, že vzali chemikáře dopoledne a informatiky odpoledne. V pohodě, ale to to k…a nevěděli dřív… Myslím, že tak před měsícem mi přišel email s rozpisem státnic… Kouzelníci začínají čarovat ještě dřív, než jsem myslel. Snad jim dojde brzo mana a nebudou na mě pouštět blesky…

Takže rozpis neplatil a teď jsem si připadal jak v cele smrti, kde nevíte kdy to přijde… Neznám dne, ani hodiny… A pak to přišlo. Dopolední várka měla hotovo, kouzelníci nabírali manu pojídáním salátů a chlebíčků, které jsme jim objednali… jsme to ale blázni, takhle si komplikovat situaci… Kouzelníci po svačině, a že jdem na to. A ne že půjde jeden, po jeho přípravě druhý a tak dále jak bývá obvyklé. Néé, proč. Poďte všici naraz. WTF. Nějak nechápu. Šli jsme na los. Nejdřív kolega, pak já a na konec kolegyně. Los musí být výborný, jinak fakt jedu dom… Tak jdem na to. Psychologie… č. 18. Hm, dobrý číslo, ale nemám páru co je to za otázku. Didaktika… č. 12. Hmm, stejně jak psychologie… Pedagogika… č. 1. Do prdele, to je Platón, Sokrates a podobní… škoda. To nedám. Jdu na přípravu a zjišťuju, co jsou to za otázky. Psychologie – Pedagogická komunikace – Vyprskl jsem smíchy a upozornil na sebe kouzelníky. Ti zbystřili při dobíjení many… Didaktika – „Ověřování znalostí a hodnocení studentů“ Haha, vata… napíšu, jak rozdávám pětky, takže v klidu. Pedagogika – Žádný Platón, Sokrates či jiní. Ale pohoda s Komenským, co je to pedagogika atd…

Sedám na potítko a v tom se ozve jeden kouzelník. Už zase začíná čarovat… a to ještě nemá ani kompletně doplněnou manu, protože do sebe cpe nějaký dortík… Prej, „Kolego, musíte si vytáhnout znova otázku z didaktiky“. Héééj neééé. Nechcu, toto kouzlo je v tomto levelu zakázané… „No poďte, poďte, dvanáctka už dneska byla“. Naštěstí se ozval druhý kouzelník, a zahlásil, že dopoledne byla didaktika chemie a my máme didaktiku informatiky, takže je to cajk. Ufff, nervy moje… Ale dobré znamení… kouzelníci začínají střílet i po sobě .

Teď už fakt sedám na potítko… tep někde na frekvenci vytočeného motoru ferrari, krevní tlak se blížil hodnotám na dně mariánského příkopu… neskutečné nervy. Sedím a čumím. A furt sedím a čumím a nic nedělám. Asi tak 5 minut. Prostě to nešlo. Kolem mě se začínají hemžit kouzelníci a radí mi, že už jako můžu psát, že od toho tam vlastně sedím…“Jóóó v klidu, přemýšlím“. Když už mi řekl i pátý kouzelník z komise, že se můžu začít připravovat, tak teda začnu něco dělat…

No a teď nastává velký problém… Mám k vytaženým otázkám napsat to, co si myslím, nebo to co chcou slyšet kouzelníci. Vyměknu a píšu to, co chcou slyšet. Omlouvám se, snad mne za to nebudete lynčovat. Bude to pro mě lepší, potřebuju papír a ne problémy. A dohadovat se s nabitýma kouzelníkama se mi nechce, a ještě navíc je jich víc. Takže čmárám, čmárám a čmárám. Po 45 minutách šel na řadu kolega. Bude mluvit taky tak 45 minut, takže mám ještě čas. Kolegyně co jde za mnou má ještě dalších 45 minut… organizace jak prase… co už. Po hodině čmárání a sezení, bych si aj zašel na záchod… Kupodivu mi to bylo umožněno, ovšem jedna kouzelnice mi prej musí asistovat . Naštěstí počkala na chodbě před záchodem…

Jdu na věc, vstupuji do levelu č. 23… První obhájím bakalářku. Prezentace precizní, kecám z patra, sice přípravu jsem měl z domu, ale zapomněl jsem ji v baťohu ve třídě. Blb. Hotovo. Dotazy oponenta a vedoucí práce. Vedoucí tam nebyla, takže jsem to okecal. Oponent ale byl přítomen a navíc předseda kouzelnické komise. Na něco se ptal. I když jsem byl kousek od něho, tak jsem dotaz neslyšel. Tipnu, že se ptá na to, co psal do posudku. Tak to zkusím a odpovídám na to, co si myslím, že se ptal. Po chvíli mě zastavuje, že na to se neptal… ne že bych ho slyšel, ale mával rukama, že jsem pochopil, ať zastavím. Ptá se znova. Jdu blíž, ale stejně zase neslyším. Tak zkusím druhou otázku z posudku. Škoda, zase vedle. Ptá se po třetí. Tak teď už fakt nevím, protože v posudku byly jen dvě otázky. Zase jsem se netrefil… Došla mu mana, jenom mávl rukou naprázdno a předal slovo dalšímu… Každý z nich si ještě rýpl, ale prošlo to. Chozé versus kouzelníci – 1:0, další zkušenostní body jsou doma…

„Tak se posaďte a čím chcete začít?“ Začnu tím nejhorším, pedagogika s Komenským. Tam mám načmáranou jen jednu á čtverku. Přečtu to, co mám napsané, sem tam to vyšperkuju nějakým odborným termínem, něco jako „edukace“, „taxonomie“ apod… Na vteřinu se zamyslím, jestli mám u Komenského vzpomenout poslední večírek z hospody při příležitosti dne učitelů… Ne to by určitě nechtěli slyšet…“No to bylo hezké, takové učesané, já už nemám další otázky“. Chozé vs. kouzelníci – 2:0. Na to, že nejsem na domácím hřišti, se první poločas docela povedl… Level #24 completed.

„Co tam máte dál?“. Jdem do psychologie. Pedagogická komunikace. Jestli si vzpomenete na minulý článek, kde jsem psal, že jestli si vytáhnu tuto otázku, tak jim tam hodím hlášku o tom, že za pedagogickou komunikaci se nepovažuje rozhovor dvou učitelek o tom jak přesazovat muškáty. Dal jsem ji. Čekal jsem, že padnou pod stůl, ale nikoliv. Pouze tuto hlášku kvitovali lehkým pokývnutím hlavy na souhlas . Musel jsem se hodně kousnout do jazyka, abych nevyprskl smíchy  Pak takové ty kecy jako že verbální, neverbální, gesta, postoj, přednes… bla, bla, bla… prostě jsem kecal o tom jak se bavit se studenty. „No, to co jste řekl, bylo v pořádku. Měl bych ale ještě jeden dotaz. Mohl byste mi vysvětlit co je to xjasdpufh (tato sekvence znaků představuje to, že jsem ten výraz, na který se kouzelník ptal, v životě neslyšel a ani nevím, jak bych ho napsal, protože jsem ho ani nebyl schopný po kouzelníkovi zopakovat)“. Tento čelindž ho musel stát hodně many… snad se vyčerpal a už dá pokoj… „Jo v pohodě, nevadí, mně to stačí, děkuji“. Stav zápasu 3:0. Je to na dobré cestě…i dvacátý pátý level jsem dal a stav konta zkušenostních bodů se pohybuje těsně pod hranicí titulu.

„Zbývá nám ta didaktika, že?“. Poslední level otevírá brány… Tady jsem ovšem věděl, že mě nedostanou. Ale byla to právě otázka o tom, jak prověřovat znalosti studentů a jak je známkovat. Známkování považuju za vůbec nejhorší a nejnesmyslnější věc v českém školství, ale to oni asi nechcou slyšet… takže kecám kraviny a to co se mi příčilo nejvíc, jsem radši ani neřekl… i tak to stačilo… „Děkujeme, to je vše, můžete jít. Výsledky Vám řekneme, až vyzkoušíme všechny“. Nicméně jsem věděl, že Chozé vítězí čtyři nula na body na soupeřově hřišti a odchází středem do šaten… Stending ovejšn se ovšem nekoná…Level #26 done, mission accomplished…

Po nějaké době jdeme zpět za kouzelníkama vyslechnout si jejich očekávaný verdikt. Už byli asi bez many a nekladli žádný odpor. Na tvářích některých z nich se objevilo něco, co se dalo při troše dobré vůle nazvat úsměvem… Dali to všem. Známky, které jsem dostal, nebudu publikovat, páč jak jsem psal, známky nejsou podle mého názoru hodnocením studenta, a nemají pro mě žádnou hodnotu a už vůbec neříkají nic o tom, jak a jestli je dotyčný chytrý nebo blbý. Jako informatik, beru pouze prospěl – neprospěl, klasická dvojková soustava .

Je konec…všechny levely jsem prošel… neskutečná úleva. Ale co z toho? Mám papír, že jako opravdu můžu učit. Nicméně to vidím spíš tak, že jsem se zase naučil jen to (spíš jsem si to jen potvrdil), že když zopakujete věci, které chcou někteří lidi slyšet, tak jste prošli. Ani bohužel nemusíte vždycky rozumět tomu, co říkáte, hlavně že to zopakujete. A tím pádem, tak zase o kousek víc vyhovuju tomuto našemu skvělému systému školství… Konec, teď už mě do školy opravdu nikdo nedostane. Myslím, jako do lavice… do práce musím hned zítra…

V souvislosti s mým studiem mě napadá jedno, snad trefné, přirovnání. A to s právě probíhajícím Eurem ve Francii. Kluci zvládli stejně dobře jako já dvouletý kvalifikační cyklus. Jenže na rozdíl ode mě, měli špatný los a v závěrečné fázi nezvládli odpovědi na 3 otázky. Byli schopni odpovídat jen na druhou otázku a to ještě tak tak. Nevadí, kluci. Třeba se to za dva roky povede. Letos jsem získal titul já, příště třeba vy…  I když nevím nevím… mistrovství světa bych přirovnal k matfyzu, a na to, sorry, nemáte.

Na závěr bych chtěl poděkovat všem, kteří mi ve studiu pomáhali, podporovali mě a tak nějak mi dodávali sílu s tím nepraštit. A věřte mi, že s kouzelníkama to chtělo kolikrát hóóóódně síly a přemáhaní se, abych to nezabalil. Děkuji tedy mnohokrát holkám doma, kamarádům, známým, kolegům za podporu a cenné pedagogické rady, jak oblafnout kouzelníky. Nesmím zapomenout ani na své studenty a studentky. Díky lidi . S některýma jsme si hodně kápli do noty a já jsem tak nějak víc chápal jejich problémy a oni moje. Vzájemně jsme se podporovali před zkouškama, třeba jen napsáním emailu, že to dáme. Bylo to fakt super… Ještě jednou velké díky všem.

Příští týden promoce… ten článek se bude psát sám od sebe… to zas bude dílo…ale je to naposled… to dáme. Budeme mít ochranné pláště a klobouky, takže už na nás kouzelníci nebudou moct střílet a naopak ty nejlepší z nás budou chtít určitě přetáhnout na svoji stranu   Musím být opatrný…

Chozé