Konečně jsme se dočkali víkendu… Nebudou žádné řešky ve firmách, nebudou se řešit žádné papíry, prostě bude voraz… V plánu je nějaká prohlídka města s děckama a program se přizpůsobí podle toho, kdo kam bude chtít jít a co bude kdo chtít vidět… 
Ráno ovšem problém… 
zase jsem zaspal… zase ani dva budíky nepomohly… 😉 Ono taky co se dá čekat… když se dělá v noci neplecha a ještě ve dvě ráno se šáří po městě… to by se to pak spalo až do oběda… Ale nakonec jsem se vykopal z pelechu, protože to bušení na dveře bylo hrozné… No tak aspoň dáme nějakou snídani, než vyrazíme… Ovšem když jsem pak viděl ráno na snídani a venku ve městě některé jedince, tak jsem si říkal, že jsem nedopadl ještě tak špatně… 😉 Třeba do restauračky na snídani přišla nějaká buchta, která někde zapomněla boty… normálně na ferovku bez bot do hospody… to bych jako ještě pochopil, víme, že… ale ona měla navíc každou ponožku jinou… a to už je jako fakt přes čáru… toto fakt nechápu… Venku před hotelem to nebylo o moc lepší… ta cedule o tom, že se nemají lidi opírat o zeď, evidentně moc nefunguje (Úkol z matiky), protože to tam někdo sázel hned za zídku u chodníku… že by po Black Friday následovala Dark Saturday???
Vyrážíme do města… sraz byl domluvený na 9:30 před Trinity College. Někteří psali, že dojdou… někteří tušili jak dopadnou, tak nic neslibovali… a někteří na rovinu řekli, že nedojdou, že je to moc brzo… V deset nikde ani noha… teda naše noha… jinak lidí zase mrtě… 😉 No co už, vyrazíme s kolegyní sami… aspoň si projdeme, co chceme my sami… Ještě teda chvíli čekáme, že jako dáme akademickou čtvrthodinku, ale nic… Jediný kdo přišel, byl nějaký turista a ptal se mě, kde najde Trinity College… Tak jsem mu ukázal ten barák, vedle kterého jsme stáli a byl spokojený… Ještě týden a můžu tady dělat průvodce… 😉
No nic, jdeme na věc… není času nazbyt… A první věc je jasná… Jameson Distillery na Bow Street.. 😉 V destilce nabídka velmi zajímavá… můžete si dát kurz míchání drinků, ochutnávka různých druhů whiskey atd. My volíme jednoduchou variantu s prezentací, něco z historie a panákem na závěr… Chvíli čekáme, prohlídka začne za 10 minut… projdeme aspoň šop a koukneme na nabídku flašek, triček, panáků… no prostě tu toho mají spousta… A to už k nám jde Niell, který se představí jako náš průvodce a že jdeme na to… Hej jako většího šoumena jsem neviděl… ukecaný jak blázen, fórky jeden za druhým a evidentně tu jejich whiskey vůbec neměl rád… Ale profík a prezentace fakt mega dobře udělaná… 😉 Začal teda tím, že řekl, že každá prohlídka začíná tím, že nám řekne dvě zprávy… jednu špatnou a jednu dobrou… Ta dobrá je, že bude ochutnávka whiskey… a ta špatná je, že to bude až na konci prohlídky… 
Prošli jsme pár místností, kde nám povídal co a jak v historii, do toho nějaké promítaní filmů… na stůl uprostřed místnosti promítali nějaké animace… fakt pecka záležitost… Z historie jedna zajímavost… zakladatel pan Jameson měl 16 dětí… 😮 😮 😮 teda pardon, špatně jsem to napsal… paní Jamesonová měla 16 dětí… 😉 ale počítám, že to měli oba stejně… Taky jsem nevěděl, že v logu mají hlášku „Sine metu“… což znamená v překladu něco jako „beze strachu“ a že to bylo takové motto rodiny Jamesonů… 😉
Pak nás Niell dovedl do nějaké další místnosti, kde bylo asi 6 stolů a na každém pár flašek, nějaké zrní, spreje a tak dále… Ve spreji byl vzorek lihu po prvním a druhém vypálení, a že jako máme očuchat… To zrní byl ječmen, ze kterého to vyrábí… před a po nějaké operaci… a že taky máme očuchat… 😉 Rozdíl byl teda poznat… jeden smrděl, druhý voněl… No a pak přišla nejlepší část prohlídky… ochutnávka… 😉 Každý měl na stolečku tři panáky a sklenku vody… Jeden panák byl Jameson, druhý byl nejprodávanější americká whiskey (tuším že Jack Daniels) a třetí byl nejprodávanější skotská whiskey (pití od Honzy Procházky v jeho Black label variantě) Neill zahlásil, že máme zkusit Jamesona… ale že to není soutěž v kopání panáků, a že máme nejdřív očuchat… a že u toho čuchání máme otevřít pusu, že to pak bude líp cítit… a měl pravdu… 😉 
Takže testneme Jamesona… hmm dobré… zapijeme vodou a jde se na druhý… Teď přišel na řadu Jack… zase očuchat, trochu napít… pak zapít vodou a zase zkusit Jamesona… Rozdíl úplně mega… bych nikdy neřekl, že je ten Jameson tak dobrý… 😉 A jde se na Honzu Procházku… a to jako totální hnus… pardon, nechci nikoho urazit, ale to se fakt nedalo vypít… ale vypil jsem to, že… Porovnávání skončilo, takže se nebudeme bát… sine metu… jdeme do toho prsama a můžeme to všechno dopít… všichni ostatní postupovali překvapivě úplně stejně… nikdo nenechal ani jednoho panáka nedopitého, že… A oni v Jamesonovi dobře ví, které whiskey dát na porovnání, aby ta jejich vyšla jako vítěz, že… 😉 co si budeme povídat… 😉 No prohlídka skončila, překvapivě jsme vyšli přímo do jejich obchodu… 😉 
Takže nějaké dárečky se musí vzít a už jdeme k baru na závěrečný drink… protože na vstupence byl volňásek na jeden drink na baru… a jako mega věc… panák Jamesona, limetka, zázvorový sirup, led… no prostě pecka… Navíc drink namíchal borec, který měl snad půlmetrový plnovous, kérky všude možně, ve ksichtu asi 30 piercingů a náušnic tolik, že ty uši sotva držely u hlavy… 😉 No ještě že jdeme pryč, páč takovou smršť před obědem nechceš… ale jako za 20 éček mít 4 drinky a mega prohlídku… to je prostě pecka… 😉
K Jamesonovi ještě jedna poznámka… Nevím jak vy, ale já jsem zvyklý tenhle název číst „džejmsn“… ovšem náš průvodce to takhle ani jednou nevyslovil… vždycky to bylo „džemesn“ 😮 Už se těším, až si takhle objednám panáka v Centralu a pak jim dám přednášku o tom, že na Bow street se to vyslovuje takhle… 😉
Další bod programu byl pivovar Guinness… Z likérky jsme byli nadšení, tak snad to bude taky taková pecka… ještě že to není hned vedle a musíme jít chvíli přes město… aby jsme se zase dostali do formy… 😉 Ale Guinness bylo jedno velké zklamání… Jednak pivo nic moc nechutná… ale tak když už jsme tady a průvodce Dublinem říká, že to je super atrakce, tak proč tam nestrčit nos, že… Vstup není nejlevnější, bratru pětadvacet éček je docela ranec… 😮 ale když budou v ceně nějaké pivka, tak proč ne, že… Koupíme lupen a na něm zase volňásek na pivko v Gravity baru… Ještě třeba bude nějaká ochutnávka cestou… 😉 Zkrátím to… nebyla… A ta prohlídka fakt nic moc… všude plno lidí, barák na pět pater a že jako to pivko zadara bude až nahoře… Nikde žádný průvodce… všechno sámoška… sem tam nějaká prezentace, nějaká animace… oproti Jamesonovi docela nuda… 
A pak tomu dali korunu… že jako oddělení reklamy, jak propagovali Guinnesse v minulosti… A tam ryba jede na kole a vedle toho hláška, kterou ani nemůžu napsat… šak si přečtěte z fotky sami… najdete ji na fotce s rybou vpravo dole… Jedna věc se mi tam ale líbila hodně… Psali tam, že v každé pintě Guinnesse je 30 miliónů bublinek… 😮 pecka… a k tomu měli udělanou ze zrcadel a světýlek docela dobrou šou… viz fotečka… 😉 Ovšem dostat se do pátého patra, prodrat se tím davem lidí, to byl nadlidský úkol… Nahoře hospoda, lidí neskutečně, prostě narváno k prasknutí… vzduch vydýchaný, všude smrdělo pivo a lidi… no to nechceš…:-( 
Takže jsme si objednali jedno pivko skrz volňásek na vstupence, rychle to žahli a mizíme pryč… 😉 Ještě jsme teda mrkli kolem, že byl výhled po celém Dublinu… teda měl být ale skla byly docela zafuněné, takže taky nic velkého k vidění… Tady nebudeme kupovat ani žádné dárky, protože to bylo jedno velké zklamání…
Po pivovaru jdeme na vlakáč, zjistit jak zítra s výletem do Dundalku… takže odkud, v kolik a za kolik… 😉 Info máme, tak jdeme dát scuka s děckama ke špici… (Spire of Dublin) Už je jich teda víc… a že taky došli do Jamesona a že pecka… naštěstí už jim bylo všem 18, tak si mohli prohlídku užít se vším všudy… Domluvíme se teda na zítra na výlet, že o půl desítky na vlakáči a vyrazíme směr Dundalk… 😉
Cestou domů ještě nákup sendvičů na véču, k tomu nějaký drink (Guinnesse už nechcu) a přežít večerní rush hour cestou na hotel… Na kopýtkách zase naťápaných nějakých 22 tisíc kroků… to už je fakt mazec, každý den taková turistika… 😉 A zítra to asi nebude o moc lepší, když je v plánu výlet mimo Dublin… ale tak přece „Sine metu“… 😉