Někde jsem slyšel, že nejlíp se prodávají knížky, ve kterých je sex nebo něco o jídle. Tak to teda zkusím taky… takže dneska to dáme o jídle… a chtěl bych tímto začít větší sekci článku (nepravidelně uváděných), kde se budu snažit popsat, jak to vidí ajťáci. Protože ajťáci jsou tak trochu jiný druh lidí, že…
Minulý týden byly jarní prázdniny a jako pedagogický pracovník mám přece nárok si po náročném prvním pololetí odpočinout. Takže týden voraz. Jenže nejen učitelé mají volno, ale taky děti. Ale rád zůstanu se svýma holka doma a budeme odpočívat. Problém byl ovšem v tom, že je potřeba se něčím nakrmit. Stejný problém jsem měl už v loni o letních prázdninách, ale taky jsme to zvládli.
Ptám se teda, co si dáme k obědu. Holky, že neví, tak zalovíme v kuchařce. Výběr samozřejmě znamenitý. Od polévek, přes předkrmy po hlavní jídla ze zvěřiny. Nádherné fotografie slibují silný gastronomický zážitek. Něco mi ale říká, že takhle ten můj výtvor asi vypadat nebude… No nebudem se pouštět do žádných větších akcí, ještě nejsme rozcvičení, že. Vykoumali jsme lívance. To dám…
Ráno, po chvíli pátrání v místní jednotě se nám nakonec podaří všechny potřebné ingredience sehnat i bez nápovědy prodavaček. Jdem dom, že se do toho pustíme. No a nyní, jak vidí ajťák přípravu pokrmů. Recept je vlastně takový jednoduchý algoritmus. Tomu budu rozumět, s tím si nějak poradím. Počítám, že si nastavíme různé proměnné (normální člověk vidí suroviny z jednoty), provedeme jejich deklaraci (odměříme jich určité množství), stanovíme podmínky (na rozpálenou pánev nalejeme těsto), provedeme cykly (opakujeme postup pro usmažení jednoho lívance) a nebude žádný problém. Ale ouha, přátelé…
Asi jsem měl nějakou nevhodnou literaturu, zvolený titul kuchařské knihy nebyl dobrý nápad. Již název publikace „Už vařím s mámou“ mi měl napovědět, že se mohou vyskytnout problémy… A problémy přišly ještě dřív, než jsem čekal. První zádrhel přišel v sekci definice proměnných. Jako 250 g mouky, 150 ml mléka, tuto definici bych ještě pobral. Ale co jsou to sakra 3 velká vejce? Jak mám definovat velké vejce? U této položky nebyla ani žádná hvězdička a poznámka pod čarou, kde by byl vysvětlen pojem velké vejce, rovněž chyběla. Prostě normálně žádné info o průměru, objemu či povrchu vejce. O barvě také žádná zmínka . Jsem v pasti. Otevírám krabici s vajíčkama a k mému velkému překvapení jsou všechny skoro stejně velké!!! Zrada. Metodou porovnání a půlení intervalu vybírám tři největší vejce z krabice. Proměnné máme tedy snad nějak definované a deklarované.
No nic. Dál přelouskávám špatně napsaný vývoják a na řadu se dostává smíchání všech ingrediencí. To jsem teda zvědavý jak, vždyť se jedná o různé datové typy proměnných!!! Jako kdybych měl integer sčítat se stringem. No uvidíme. Možná se to taky dá nějak přeparsovat. „Do mísy nasypte mouku a prášek do pečiva, rozbijte vejce“. Ok. Tipnul jsem, že do misky mám dát tu mouku, kterou jsem si před chvílí odvážil a smíchal s práškem do pečiva. Ale kam mám rozbít ty vejce? To mám s nima fláknout na podlahu? Ptám se dětí. Ty mi navrhly, abych je rozbil do misky s moukou. No pravda, moc jsem jim nevěřil, přece jen, nemají toho odvařeného tolik co já, že. Ale říkám si, mládí vpřed a dám na ně. „Se skořápkou?“ ptám se (ve vývojáku totiž tato informace zase nebyla). „Skořápky se nejí, taťko“, ok, tak teda bez. Prý „Přidáme mléko“ – už pomalu začínám chápat kuchařský slang a bez otázek na děti, liju suverénně mléko do misky s moukou a vajíčky. „Suroviny důkladně promíchejte“. Zas past. Důkladně? Opět zavádějící definice, co je to důkladně – informace o čase, rychlosti hnětení či použitém nástroji zase chybí! Míchání tedy beru jako velkou výzvu. Po chvíli děti zhodnotily, že směs je důkladně promíchána. Stejně je podezírám z toho, že to ještě nebylo „důkladně“, ale hlad a pohled na mě je asi navedl k otázkám typu: „Můžu si dát tatranku?“ A jako klasický rodič odpovídám stylem „Ne!!! Za 10 minut je oběd a pak byste to nejedly“
„Těsto nechejte chvíli odpočinout.“ S holkama se shodneme, že pojem chvíle budeme deklarovat časovým údajem 5 minut. Pravda, musím si už taky odpočinout, takže beru těsto v misce na gauč do obýváku a kuknem spolu na fotbal v bedně. Tomu říkám kvalitní odpočinek. Těsto se taky tváří spokojeně i když Chelsea se zrovna moc nedaří. Po avizovaných pěti minutách jdeme smažit. Ve vývojáku je pouze tato informace – „Na rozpálené pánvi rozpustíme kousek másla“. To už je moc. Kdo to proboha psal tu kuchařku… Rozpálenou pánev chápu. Řekl bych, že to bude nádobí z linky. Je to přece kuchařka pro děti a ne kamasutra. Co je to kousek másla? Mám z něho něco vymodelovat? Půjdu na to vědecky. Mám na pánvičce 4 pozice, do kterých se lije těsto. Do jedné dám másla 2,5 gramů, do druhé 5, do třetí 7,5 a do čtvrté 10. Porovnám usmažené kusy z první várky a pak můžu přesněji určit množství másla na druhé kolo. „Smažte po obou stranách dozlatova asi 2 minuty“. Tomu trochu rozumím, čas chápu, ale dozlatova??? No comment. Taky nevím, jestli je myšleno 2 minuty na obě strany, nebo na každé straně dvě minuty. Past. Po minutě a půl týrání těsta na pánvi je jasné, že 2 minuty bylo myšleno tak, že minutu na jedné a minutu na druhé straně.
No třetí várka lívanců se už povedla. Množství másla jsem taky nějak určil a poznačil do kuchařky, abych s tím příště nelaboroval. Nakonec to dopadlo dobře. Dětem chutnalo a bylo toho moc, takže se lívance podávaly i na odpolední svačinu a něco zbylo i na večeři.
Zítra zkusím něco s masem. Po dnešní zkušenosti se rozhodnu, že recept přečtu večer, abych nebyl překvapen. To jsem neměl dělat… přátelé, ta kuchařina je hrozná věda. A mluví se nějakým divným jazykem… Jen namátkou vybírám pojmy, na které jsem narazil… zaprášíme moukou, necháme zesklovatět, počkáme až zhnědne, maso necháme zatáhnout . Takové čtení na noc… z toho budou noční můry…
Rada pro příště. Než půjdu do jednoty na suroviny, musím nastudovat i postup výroby pokrmu. Pak se třeba vyhneme problémům s vejci. Ale když nad tím tak přemýšlím, asi se nebudu ptát prodavačky „Kde máte prosím vás velká vejce?“ By se pak mohlo taky klidně stát, že jednotu budu opouštět v doprovodu Arnošta a Arnošta v bílém saku se zapínáním vzadu
Zítra to vidím tak na instantní polévku. Přikládám recept, který pochopí snad každý.
Soup kureci = new Soup();
If (water_temperature >=100)
{
kureci.putIntoWater();
}
for (int time = 0; time < 10; time ++)
{
kureci.mixUp();
}
kureci.putOnPlate();
kureci.eat();
Takhle se píšou recepty!!!
Dobrou chuť.
Chozé
děkuji za úžasné počtení, už dlouho jsem se nenasmála sama se sebou
Jen tak dál, budu se těšit na další výtvory!
Budu se snažit s dalšími výtvory… ale nasadil jsem si laťku docela vysoko
To je vtipné 😀 Je fakt, že podobné „nedostatky“ jsem vnímala v receptech kdysi dávno, když jsem s vařením začínala. Ale my hlupí se prostě zeptáme maminky a pro příště si to už pro sebe soukromě přetlumočíme. No a vy můdří napíšete časem kuchařku pro ajťáky a budete těžce za vodou 😉
Kuchařka pro IT je dobrý nápad… jestli budeš chtít provizi, tak pošli číslo účtu