Je tu půlka týdne a v plánu další výlet. Zatím se moc nepracovalo, ale to se dožene… Domluvili jsme se, že navštívíme Tower. A proč by ne. Tam jsem ještě nebyl, tak zkusíme strčit nos na chvíli…

Ráno je třeba dát pořádnou snídani, protože nás čeká náročný den… a když vidím za oknem to póčo, tak bych nejradši zůstal v pelechu… Ale tak válet se můžu aj doma, že… tady je třeba využít toho volna a poznat toho co nejvíc. Jako už je středa a zatím nemám žádné gešenky, tak je třeba aj tohle začít řešit. Scuk u Londýnského mostu je až v jedničku, tak to vezmu na Covent Garden a pokoupím nějaké suvenýry. Pak povalím na prohlídku…

Cestou na bus se mi povedlo odchytit veverku… V parku somrovaly kaštany… tady ta se hrabala v popelnici… To je kruté město, když už aj veverky nemají co do huby a vybírají kontejnery… smile. Normálně seděla na popelnici a něco cpala do hlavy… Ale než jsem stihl vytáhnout telefon, abych si ju vyfotil, tak ta potvora vzala do zaječích (nebo do veverčích smile). Jako mám ju vyfocenou, ale jenom tak její rozmazanou zadnici… smile. Ono stejně budu lovit dál, protože taková veverka v zátiší popelnic není nic moc fotka, že… smile

Pak další vychytávka… dojdu na busovou zastávku a zase se ani nezastavím a zrovna nastupuju do autobusu… Jak já to dělám… smile. Ani na metro nemusím dneska běžet, takže super… Akorát to počasí, zase začíná poprchat… ale deštník nebude zatím potřeba, v metru neprší, že… Dojedu na Covent Garden a lezu z metra. A opla, ony tu nejsou schody ven ale jenom výtah… Takže jízda pár pater na povrch… všechno je nějaké moc klouzací, když je venku hnusně… Vylezu z metra a venku chcanec jak čert… Na tržiště je to kousek tak nechám deštník v baťohu… to nemá cenu vytahovat a pak se tam motat mezi lidma s mokrým deštníkem… to není dobrý nápad.

Na tržnici lidí jako blázen… Ono by jich tam asi normálně tolik nebylo, ale všichni se snaží schovávat před deštěm mezi krytýma stánkama, že… a po okolí skoro nikdo… No nakupování dárků není moje silná stránka a hlavně když je z čeho vybírat… a že tady bylo opravdu z čeho vybírat… Prostě úplně mrtě suvenýrů, oblečení, jídla a já nevím čeho všeho ještě… Jako pro mě by bylo ideální, kdyby tam byl jeden stánek s jedním druhem suvenýru a měl bych to vyřízené… Prostě bych vzal, co by bylo a bylo by to hotové, že… smile. A stejně, největší radost udělá originální a vlastnoručně vyrobený dárek, že… smile. No zkrátím to… po hodině chození mezi stánkama jsem neměl v baťohu kromě suchého deštníku vůbec nic… smile. Čas pokročil, tak valím na most… za 40 minut tam máme scuka…

Začalo pršet ještě víc a tak hážu na hlavu kapucu… ale je to kousek, tak nechám deštník v baťohu… to nemá cenu vytahovat a pak se starat o mokrý deštník ve vlaku… to není dobrý nápad… Takže zase výtahem do země a tradá s přestupem na Londýnský most… v jedné stanici se tak nějak seknu a místo toho abych přestoupil na Northern line, tak mě cedule dovedly ven z metra… Nechápu proč… Ale už chápu, jak jsem vyjel na povrch, tak mi přišla smska od kolegyně, že už je na místě… Ono v těch tunelech není moc signálu, že… takže odpovídám na zprávu a valím zpátky do díry… To tak někdy člověk nechtě zabloudí, ale ono to taky mělo svůj důvod, že… smile.

Vylézám z metra a přestává pršet, takže deštník stále v baťohu… není jak jemu… nechat se nosit a ještě být v suchu… smile. A už valíme na Tower Bridge… Cestou probíráme s kolegyní zážitky z ubytování a plánujeme co budeme dneska dělat a co jsme už nakoupili za dárky… Já nic, kolegyně už toho pokoupila hodně… Asi na to jdu blbě… nechám si asi poradit… A hned k tomu máme příležitost… nějaké stánky se nám dostaly do cesty… a už to jelo… „Dívej do je hezké, to vem holkám, to vem ženě… “ No vida, a pak že to nejde… sice lehčí o 30 liber, ale je třeba něco přihodit k deštníku ať tam není tak sám, že… smile. No musíme aj nějaké fotečky udělat, takže chvíli postáváme na břehu Temže a fotíme… U mostu zase další shop… a zase… „Hele, to je super, to se bude holkám líbit, tohle ženě… “ smile Dalších 25 liber uteklo a baťoh se pomalu zaplnil… smile jo takhle se to dělá… já u toho nesmím moc přemýšlet… smile

Cesta přes Tower Bridge už je opravená a je tam trochu provoz. Minule tu byl zase rachot, jak tam řádili dělníci… (Jsme na nule). A už se před námi objevuje Tower… vypadá dobře, to bude super zážitek zase… Lidí je tu teda mrtě, aspoň že ten deštík na chvíli přestal… Hledáme kde se dá zaplatit vlez… a kolegyně tak nějak mezi řečí prohodí, že to stojí 28 liber… vof, tak jako když to tak zhodnotím, tak zvenku ten hrad taky vypadá dobře… asi mi to bude aj stačit… Ale to by kolegyně nesměla vytáhnout z rukávu další trumf… někde si zjistila, že když má nějaký papír a šalinkartu, tak se dá pořídit sleva… jako že dva lupeny za cenu jednoho… Kdo je připraven, není překvapen, že… a ono to fakt vyšlo… když se daří, tak se daří… To nebude jeden panák, ale víc… Tak zase děkování a jdeme dovnitř. Samozřejmě nezbytná bezpečnostní kontrola… V baťohu mám stejně akorát deštník a dárky… Sice poprchá, ale nebudu deštník vytahovat, to nemá cenu, budeme chvíli venku, chvíli vevnitř a motat se mezi lidma s mokrým deštníkem není dobrý nápad.

Procházíme se po hradbách a kocháme se pohledem přes Temži, na Tower Bridge, křižník Belfast a tak podobně… V hradu je spousta expozic z historie. A chovají tu havrany… prý je to nějaká pověst a že jich musí být šest… Nevím, zjistíme detaily na webu… Jo a taky tady takoví kluci v uniformách… Oni přímo bydlí na tom hradě. Hradby jsou dvojité, venkovní jsou nízké a vnitřní vyšší… a mezi těma hradbama jsou normální baráky kde ti borci bydlí… paráda… jo a ještě musí mít kluci odsloužených asi dvacet let v armádě, aby tady mohli pracovat… a ten jejich vohoz stojí asi 6 litrů liber… smile.

Hrad je fakt super, ale zlatý hřeb na nás teprve čeká… prý tu jsou někde korunovační klenoty. To jsem teda zvědavý. Projdeme celý hrad a narazíme aj na nějaké ty bífítry… Jako toho jednoho jsem podezříval z toho, že je to socha… ten týpek se v té budce ani nehnul… přes šilt mu nešlo vidět ani do očí jestli mrká… a pak se pohnul… teda jako nepatrně rukou, ale asi byl fakt živý… smile. Kluci hlídali ty korunovační klenoty, takže valíme dovnitř… stejně zase začíná víc pršet, ale víte jak to je s tím deštníkem, že… smile.

Vevnitř jsou různé předměty, které se používají při korunovaci. Nesmělo se tam fotit, takže jako bohužel se s vámi nemůžu podělit o ten skvělý zážitek… A stejně si myslím, že tam budou mít vystavené jenom nějaké chabé kopie… smile. Tolik zlata a drahokamů co tam bylo, jsem snad v životě neviděl… to byla paráda… V jedné místnosti měli udělanou expozici tak, že uprostřed byly vystavené koruny různých králů a královen a ze dvou stran byly pohyblivé pásy… takže jste jenom stáli a ono vás to vezlo kolem těch klenotů… A pak nějaké kousky z historie… z 16. století nějaká lžička, sem tam nějaký zlatý meč, žezla a tak dále… No a nějaký zlatý servis pro korunovaci… No servis… byla to taková zlatá mísa na punč, do které se vlezlo 144 flašek vína… a u toho takový obrovský šufánek, kterým se to nalévalo… smile No domů bych to asi nechtěl, bo by se nám to stejně nevlezlo do myčky… smile.

Ve finále jsme se dostali do místnosti s korunou královny Alžběty II. Tak to byla úplná bomba… nádherně nasvícené ze všech stran, mohli jste si na to skoro sáhnout… kdyby to nebylo za sklem… tak se chvíli kocháme a pak jdeme ven… A ono to asi nebylo nějaké šmečko nebo kopie, protože když vycházíme ven, všimnu si, že okna jsou zadělané ocelovýma deskama a dveře jsou silné tak půl metru  a navíc mají místo kliky kormidlo… To byl normální trezor ty bláho… No zážitek jak blázen… Takže zase doporučení… až pojedete do Londýna, dojděte na Tower… vemte sebou ale papír a šalinkartu ať to máte za půlku… eye

Ještě musíme zkouknout ty havrany… prý se tady o ně stará speciální týpek… Chvíli se dohadujeme, jak se může jmenovat ta jeho funkce… padají návrhy jako vrchní ptáčník, havraník, havranář… No nevím… smile. Prostě je tam nějaký týpek přes havrany… Cedule u klecí nám říkají, že havrani mají dietu… že jako žerou dvakrát denně, jednou týdně dostávají vařené vajíčka a sem tam aj králíka… Tomu říkám pohoda… Ještě že jim nenosí každý den v pět odpoledne čaj a sušenky… eye

Zajdeme nakoupit nějaké jídlo na cestu a valíme do metra… zase začíná pršet, ale za chvíli jsme v metru, tak nebudu vytahovat deštník… stejně nevím, jestli bych ho mezi těma dárkama našel… smile. To byl taky nápad, koupit dárky hned zkraje dne a pak se s nima celou dobu tahat… V metru se domluvíme na zítra a pak se rozjedeme každý svým směrem… Cestou z metra se zastavím v sámošce koupit něco na večer… Vylezu z obchodu a zase chcanec jak blázen… To už na zastávku busu dojdu a pak od autobusu domů taky… Konečně dorazím domů, mokrý jak vepř… jediné co na mě bylo suchého, byl ten deštník v baťohu… smile. A teda ty dárky, že… smile

Pak už jenom převlíkout do suchého a zaícekvéčkovat domů… A už volají k večeři… dneska bylo kari s bylinkovým chlebem a rýžou… Docela mňamka, akorát zase o trochu víc pálivější než včera… jestli to půjde tímhle tempem, tak mi v sobotu shoří huba… smile

Zítra se začne makat… jde se na návštěvu do firmy, zkontrolovat nějaké studenty… tak jsem zvědavý, jak budou makat a jak se jim tady líbí… u mě zatím dobrý… smile

Chozé

2 komentářů ke článku “Trezor

  1. Lvice dne 17.5.2017 ve 23:42 řekl(a):

    Díky za další článek. Hezky napsáno. Až na tu informaci, že havrani dostávají k jídlu sem tam i králíka. To jsem musela Lennymu zatajit…

Napsat komentář

Post Navigation