Dneska je v plánu poslední monitorovací návštěva na praxi. Bude to sice zase trochu o cestování, ale nevadí. Nebudem tu sedět jak pecky. A pak jede to kolem Wembley, tak tam asi strčím ještě noc, abych to vykoumal bez těch davů…
Plán cesty nachystaný. Tentokrát uložený v telefonu dvakrát, aby se neopakovalo drama ze včera s poškozeným souborem. Bude to bus, pak dvě metra a zase bus. První bus a dvě metra není problém. Tam už to znám jak své boty a mohl bych tam chodit aj po tmě J. Horší bude ten poslední bus. Navíc jede skoro 45 minut a já cestování busem vůbec nemusím… to vždycky trpím jak kolega Hus… nějaké bloky v hlavě z předchozích dovolených… 
Za tu dobu co tu nějak funguju, jsem pár věcí očíhnul… jako že třeba v metru musíš mít v uších sluchátka… jinak asi prostě nejsi vůbec in. Tak jsem jedny zakoupil, a že to jako testu a splynu víc s davem. Žádná velká investice… objevil jsem obchod „Poundland“, kde je všechno, jak už název napovídá, jenom za libru… a třeba čipsy tam prodávají v takových brutálně velkých baleních… tož jak pytel od zemáků 
. A ty sluchátka za libru taky podle toho hrajou… Hned vysvětlím… a teda v obchodě jsem už taky našel pár zajímavostí. Třeba jako konzervu oškrábaných zemáků
. To jsem teda nedával… možná by stálo za to jim říct o škrabkách, nebo je sem rovnou začít dovážet… no a máme byznys plán, co
Beru sluchadla, valím na bus, pak teda metro… A že jako ze sebe udělám toho true londonmana… Sluchátka sedí, pouštím hudbu, ale nějak to moc nehraje… jaksi potichu a jenom jedno sluchátko, že by to bylo mono? Tak tomu přidám… jako něco slyším, ale nic velkého… Ona se totiž tak nějak pomalu a bez mého vědomí začala odehrávat druhá epizoda seriálu „Chozé ze sebe dělá kreténa“. Vytáhnu jedno sluchátko z ucha a je jasno… ono to hrálo dost nahlas… ale z repráku na telefonu a ne do sluchátek… tak jsem celému vagónu v šalině pouštěl mého oblíbeného Daniho z Cradle of Filth… taková anglická klasika… Ostatně Dani je tu na domácí půdě, tak proč by si nemohl zavřískat v metru, že? Spolucestující ovšem nesdíleli můj playlist s moc velkým nadšením, tak jsem to ztlumil… Pak jsem přišel i na to, kde je zakopaný pes… prostě jsem špatně zasunul… myslím, jako jacka od sluchátek do telefonu… Tak ho tam pořádně nacpu a už to jelo v pohodě. Ještě jsem teda vytáhl sluchátka z uší a obposlouchal jsem telefon kolem dokola, jestli se někde nešíří nějaký zvuky… Super. Jsem londýňan jak vyšitý . Takže jako klidně, jestli potřebujete poradit, klidně piště… nestyďte se… já to pak nikomu neřeknu
Pak teda do busu. A to bylo dílo. Tady jsem nevěděl, co a jak, ještě jsem tu nejel, tak sluchátka ven a poslouchat na jakou to jede stanici, ať vím kde vystupovat. Dabldekr, horní patro, první řada, sluníčko svítí, není co řešit… chybí jenom popkorn a kola… Ani to není takové drama, jak jsem čekal. Ale ty hlášky z rozhlasu jsem fakt nedával. Ony ty autobusy hlásí na každé stanici číslo linky, a kam to jede… A můžu vám říct, že když sedíte v autobusu č. 222, tak to není úplně nejlepší linka na výlet… když vyjížděl z první stanice, tak zahlásil „tůtůtů tu Sipson vej, nekst stejšn bla bla bla“. Za 200 metrů zastávka… „tůtůtů tu Sipson vej, nekst sejšn…“. V telefonu jsem zjistil, že moje trasa tímto autobusem bude trvat 25 (!!!) zastávek… Na třetí jsem do uší poslal Daniho a prostě tak nějak risknu výstup… a navíc jsou tam ty blikací cedule, dneska aj sem tak něco zobrazila… a když tak zbytek dojdu… se nenechám u Tutatise úplně utůtat…
Na kontrole všechno super. Hlavně pokec se studentama. Jsme tam prokecali snad půlhodiny, možná i víc… ale paráda… a i když nás tam párkrát minul jejich šéf, tak nic neříkal. Valím domů. Není nad to, když někam jedete skoro dvě hodiny, pak to během chvilky vyřídíte a jedete zase dvě hodiny domů… Ale když už jsem tady, kuknu na Heathrow. Teda omrknu to kolem. Letiště úplně mega… jako tam snad nebyla chvíle, kdy by nějaké letadlo nesedalo nebo neodlétalo… šrumec jak cyp… to musí být docela logistika… tohle zmáknout… Nějaké fota a jedeme zpátky.
Cestou domů teda ještě vylezu z metra a dám si procházku ve Wembley parku. To je paráda… nikde žádné davy, promenáda až ke staďáku… nějaké obchůdky… prostě ideální stav. Tak se kochám… tady musím ještě někdy zajet. Zpátky do metra a jedeme domů. Teda domů. Je třeba nakoupit nějaké ty gešenky, takže někam nakupovat. Prý je dobrý Camdem Town. Je to po černé, takže cestou zkusíme to. Sice s několika přestupama navíc, ale nebudu přece dřepět na baráku, což.
V Camdem Town tržnice. Docela solidní. Ulice po obou stranách lemovaná stánkama se vším možným… Před vchodem do metra se na ulici válí nějací výpitci… asi tři takoví kmásci… každý u sebe karton deseti lahváčů… podle toho jak vypadají, budou už krabice z velké části prázdné… jeden z nich motá brčko… je třeba přiložit pod kotel… mezi nima se válí pes a baští nějaké zbytky… ale tak jako na první pohled, celkem sympatická čtvrť, tady se mi začíná docela líbit . Uvidíme co obchody…
V kioskách víceméně stejný sortiment… trika, mikiny, magnety… prostě suvenýry… sem tam nějaký žvanec, fast foody atd… vlezu mezi stánky… povědomá vůně… kde už jsem to cítil… aha už vím, před metrem . Když vidím, toho jamajčana s vonnou tyčinkou v hubě, tak to točím a jdu zpět na hlavní ulici… Že teda něco koupíme. Ptám se na cenu nějaké mikiny. Prej že je to oridžinl a je to za 45L. Aha, tak to jo… A že jakou velikost bych chtěl… Ne, nic v klidu kámo, jenom se dívám… Po asi dvanácti vteřinách se otáčím a jdu pryč… a borec, že mi udělá cenu. Tak mu jenom říkám, že takovou cenu jakou bych za to dal, tak takovou mi neudělá a odcházím… ještě něco mele o tom, jak je to strašně kvuality a oridžinl… ale nenechám se ukecat… nerad bych dopadl jak s tím hipís mnichem v centru…
Pak mě teda dostal jeden šop, kde borci prodávali kožené boty. Ale tak to byly kusy jako prase… takové vyfintěné kousky jsem už dlouho neviděl… motorkáři by si tady určitě vybrali… a fanoušci všemožných odnoží metalu tutově taky… nicméně na některých extra kusech by měl problém udržet balanc i Vlastík Harapes v nejlepších letech… no ty vole, v tom se snad ani nemůže dát sedět…
Odjezd. Už jsem viděl dost. Navíc mám hlad. Takže klasika do sámošky kousek od hotelu. Na pokoji pořešit ještě nějaké papíry skrz projekt (už mě z toho snad je.ne). Zítra bude volný den… Musím pořádně naplánovat a promyslet, co chci ještě vidět a kam se zajet podívat. V pátek už se to asi nebude dát moc stíhat…
Chozé