Dva volné dny utekly jako voda, tak je třeba začít něco tvořit. Dneska je v plánu jedna návštěva ve firmě a pak zajet do agentury na pokec se studentama… 
Snad všechno klape jak má a nikdo nemá nějaký zásadní problém… 😉
Ráno budík už bez problémů a ani na mě nemusí kolegyně bouchat, abych se probral z komatu… protože ty večeře začínají být nějaké náročnější… Dáme snídani a dneska radši trochu zlehka, protože jinak bych za ty dva týdny byl vyžraný jako svině… Tak to bude jenom toustík s marmeládkou plus klasicky čajík na nastartování a pak tradá na návštěvu do firmy… Je to nějaký 5-ti hvězdový hotel, tak snad to bude aspoň srovnatelné s tím, kde bydlíme teď… My teda bydlíme ve dvouhvězdovém hotelu… možná proto, že jsme tu ubytovaní já a kolegyně… (snad už nemusím vysvětlovat, proč dvouhvězdový hotel… když tu bydlí dvě hvězdy )
Cestu není třeba ani moc plánovat… stačí jít podle vody až k benzínce, pak třetí ulicí doprava, první doleva a jsme tam… Jak se blížíme k hotelu, tak narazíme na super flek, kde je spousta stánků s jídlem… a jako že hodně internešlnl… takže stánek čínské kuchyně, italské, španělské, japonské atd… A úplně mega to tam vonělo… ještě že jsem měl ty toustíky, jinak bych se tam asi přežral… Nejvíc mě dostal stánek italské kuchyně… prostě normální stan a vevnitř měli borci kamennou pec, ve které rozdělávali oheň a chystali se na pečení pizzy… 😮 Ale jdeme dál, hotel čeká na náš vizit…
Zvenku to vypadalo moc dobře, snad to bude stejné i vevnitř… Ovšem jak se tam dostat… nikde žádné otevřené dveře… 
Naštěstí nás viděla nějaká servírka, jak se dobýváme dovnitř, přišla nám otevřít a že jako co chceme… Tak jsem se jí snažil vysvětlit, že jdeme na kontrolu a že hledáme tu a tu paní… Kupodivu pochopila i moji angličtinu a že jako máme vzít sít a že šéfová hned dojde… No venitř luxus jak blázen… tady bych si zvykl bydlet dva týdny… ale to by asi všechny prachy z projektu padly na moje ubytko a neodjel by žádný student… taky řešení, že… příště to zkusím napsat do žádosti a uvidíme jestli to klapne… 
S paní šéfovou chvíli pokecáme co a jak, řekneme co potřebujeme potvrdit za papíry a jde se pryč… Kousek od hotelu je nějaký kostel, tak se tam zajdeme podívat… vedle kostela je zahrada a vypadá dost dobře… k našemu překvapení zjišťujeme, že na zahrade kvetou třešně… 
venku kosa jako prase a tady kvetou třešně… to mi hlava nebere… No nic, hodíme oko dovnitř… Vypadá to tam docela zajímavě a zrovna probíhá nějaká mše… 
A ke kostelu se hrnou davy nějaký děcek ve stejných hadrech, že asi nějaká exkurze… A ono nene… děcka mají v plánu něco většího… Po skončení mše se do kostela hrnou děcka ze všech stran… je jich čím dál víc a připadám si jako kdybych byl s Harry Potterem na obědě v jídelně v Bradavicích… mazec ty jo… Chvíli teda čekáme, co se bude dít… asi bude nějaký koncert, páč se ladí klavír… Zpívali dost dobře a atmosféra byla super… ale musíme valit dál…
Musíme se přesunout do agentury přes půl Dublinu a to není na pět minut, že… Cestou se zastavíme na hotelu pro nějaké ty papíry na potvrzení… a jde se dál… 😉 Nechce se nám pěšky, jako první den, protože počasí se začíná zase kazit… Našli jsme jinou trasu, sice s jedním přestupem, ale ušetříme kopýtka… První bus dojel na místo určení a čekáme na druhý… trošku depka, protože hned vedle zastávky je kostel a zrovna probíhá nějaký pohřeb… druhý bus má jet až za deset minut, tak jdeme po směru jízdy na další zastávku… Pak už cesta v pohodě a dorazíme na místo s předstihem… V agentuře potkáme většinu studentů, poklábosíme co a jak, ptáme se na ubytko, práci atd. Některé historky od studentů jsou docela zajímavé… např. že bydlí v rodinách ještě s dalšíma studentama třeba s Korey, nebo že cestou domů z práce je nechtěli pustit do autobusu, protože jedli pizzu… a díky tomu museli čekat na další autobus… který jak později zjistili, byl ten správný a s tím prvním by jeli úplně někam jinam…
Zkoušíme nadhodit plán na víkend, ale ten se nesetkal s moc velkým ohlasem… Nevadí, projdeme město sami a nebo jen s některýma… Stejně, naplánovat program pro 15 lidí je trošku oříšek a né každý chce chodit po památkách… a je taky otázka v jaké formě budou studenti v sobotu ráno, že… No nic, pořešíme nějaké papíry a jde se domů… Venku zase ještě větší kosa a prší… Na tohle si asi hned tak nezvyknu… Navíc už jsme dneska docela uchození, tak rychle domů… Busy jezdí v okrajových částech Dublinu v docela dlouhých intervalech, tak když vidíme přijíždět ten náš, tak se dáme dokonce i do běhu… 😮 😮 😮 Ale stálo to zato, páč stát dvacet minut na dešti a čekat na další se nikomu nechce…
Cestou domů se koupí nějaké jídlo… dneska vyhrála pizza a ryba s hranolkama… K tomu se v obchodě vezme ještě nějaké to irské pivo ať to je čím spláchnout… a je třeba otestovat další značky… Dneska to ale nebyla moc dobrá volba… první značka v pohodě, ale druhá to bylo za trest… aspoň už víme, co si příště nekupovat…
Konečný účet za dnešek byl docela mazec… zatím rekord… Kolegyně má strašně chytré hodinky, které nám řekly, že jsme nachodili 22 tisíc kroků… navíc v takovém počasí… Když jsme plánovali projekt, tak nás nenapadlo, že to bude něco jako pochoďák… Zatím každý den máme nachozené přes deset kilometrů… a to nejsme zatím ani v půlce pobytu… Jestli to takhle půjde dál, tak se snad vydáme příští rok na B7…
Zítra už máme pátek… zase nějaké návštěvy ve firmách a snad konečně pořešíme nějaké dárky a strčíme nos do Temple Baru… ale opatrnko samozřejmě… myslím s těma dárkama opatrnko… 😉