Sveiki draugai,
čili ahoj přátelé. Jelikož seriál zápisků z Finska měl velký úspěch, podlehl jsem drtivému tlaku fanoušků a vycestoval znova. Tentokrát tedy do hlavního města Litvy, Vilniusu.
Cesta probíhala docela v pohodě. Sice vstávat ve 4 ráno není ideální, ale co už. Taxík na vlakáč, vlakem do Prahy a vzhůru na letiště. Letadlem do Varšavy, pak dalším do Vilniusu. Polské instrukce v letadle byly obzvlášť vypečené a některé hlášky byly docela humorné. Jako že třeba „záchranná vesta je pod sedadlem“ = „kamizelka ratunkowa jest pod twoim fotelem“. Ale bylo jim líp rozumět, než když začali šprechat anglicky. No a tentokrát jsem se doma připravil pečlivěji a našel si takový bus z letiště, který jel až skoro k ubytování. Zaplatil jsem ubytko, dostal fakturu a pak, že až budu odjíždět, mám hodit klíče do schránky. Vypadá to tu dobře, vlastní sprcha, záchod, kuchyň, lednička, mikrovlnka atd. Po 15 hodinách na cestě, tedy konečně v cíli…
Ráno jsem jel do školy. Kolegyně bydlí jinde, tak jsme se domluvili, že se potkáme až tam. Vůbec jsem nevěděl, co tam budeme dělat, tak jsem z toho byl krapet nervózní. Z cesty busem z letiště jsem věděl, že autobusy umí mluvit a hlásí, která zastávka bude následovat. Když jsem ale viděl tu věc, která přijela na zastávku, tak jsem znervózněl ještě víc a říkal si, že toten bus asi mluvit nebude. Kupodivu mluvil. Ovšem to by ten dragéd za volantem nesměl mít vedle toho rozhlasu položený mobil. Takže hlášení bylo ve stylu „Žverynas tututututu panorama tututtuuu, Lietuvos saludžijo tuttutututu…“ atd. Prostě tak nějak se to minulo účinkem. Autobus na rozpadnutí, ale hlavně že na skle za řidičem viselo elcédéčko jak prase, kde běžela reklama na nějaké místí akce. Naštěstí umím počítat do šesti a tak tedy na šesté zastávce šup ven z busu.
Jdu ke škole a zřejmě byla přestávka. Ze vzdělávacího ústavu se vyhrnul cca 30-ti hlavý dav studentů ve školních uniformách, došli pod strom a dávali cíga. Podle toho, co bylo na zemi, když jsem procházel kolem, to dělali zřejmě docela pravidelně. Ve škole jsme došli za paní Rimou a probrali co budeme dělat. Bylo to divné, protože oni taky neměli ani páru o tom, co bychom tam měli dělat a měli z toho krapet nahnáno. Nicméně jsme si vysvětlili, že potřebujeme akorát podepsat a orazítkovat papír, jako že jsme tam každý den něco dělali. To pochopili. Ale domluvili jsme si, že se půjdeme podívat na nějaké hodiny, jak učí a jak to vypadá v hodinách. Mě dostal na starosti nějaký týpek co učí IT, ale bohužel neumí anglicky a já zase neumím rusky ani litevsky. Škoda. No zítra uvidíme. Jdu na dvě hodiny MS Officů a ve středu mě čeká nějaká tvorba webů. Tak jsem zvědav, jak to bude vypadat. A klávesnice s azbukou vypadá taky přátelsky. To jsem zvědavý, jak tam budu něco tvořit.
Došli jsme i za paní ředitelkou, dostali jsme dortík, čajík, kávičku, trochu pokecali… ještě že Jitka (kolegyně) umí i rusky. Paní ředitelka něgavarí anglicky. Pak dorazil nějaký student, a že nás provede po škole. Nejlepší byla třída, kde učili biologii. To byla úplná bomba, vypadalo to tam jak v džungli. Mrtě nějakých kvítek, plazilo se to tam po stěnách, po stropě… nějaké vycpané zvířátka atd. Ptal jsem se, jestli tam mají aj nějaké živé zvířata. Prý měli papoušky. Museli je ale dát pryč, bo jim moc kecali do hodin a někdy lítali po třídě. Tak pořídili želvu. Ta drží hubu a po třídě nelítá 
.
Pak nás vzali do místní jídelny. Skvělé jídlo, kuřecí řízeček s kaší, luxusní salátek, čajík. Všehovšudy za 2 éčka. Nic po nás ale nechtěli, tak paráda. Po obědě jsem valil pryč, kolegyně si střihla hodinu ruštiny. Vyrazil jsem na obhlídku okolí, došel do nějakého obchodu. Ceny v sámošce skoro jak u nás. Večer jsme ještě zašli s jednou paní ze školy do hospody na véču. Přijela pro mě, dovezla mě přes půl města do nějaké restaurace a podle řečí to vypadalo na velkou akci. Prý že dokud nedáme každý 10 piv, tak nejdem domů. Naštěstí se to nepotvrdilo, dali jsme nějaké závitky s masem a mořskýma potvorama, čajík, kafíčko a pak nás zase odvezla na ubikaci. Servis jak blázen. Jsem si nemusel kupovat místní šalinkartu 
.
Zítra bude opět náročný den, tak jdu hodit sprchu a chrápat.
Mějte se a zítra napočtenou.
Chozé
Katedrála Vilnius