Zdravím přátelé,
zasílám druhou zdravici z cest.
Dnes bylo v plánu dojít do školy na nějaké hodiny a pak volno. Ráno to bylo už na 8 hodin. Včera na nás ve škole docela čuměli, jako že nám to nebude vadit, když dojdeme tak brzo . Jako kdyby jsme u nás začínali pozdějš, že. Pochopili, když jsme řekli, že začínáme ještě o půl hoďky dřív. No měl jsem jít na dvě hodiny výpočetky k borcovi, co neumí anglicky. Nějak jsme se domluvili. Zrovna tento týden tady mají nějaké testování středních škol. Zřejmě jak u nás, někdo potřeboval na ministerstvu utratit prachy ve firmě u známého, tak vymysleli testy pro střední školy. Čili se studenti přihlásili do nějakého systému a odpovídali na otázky stylu: „Jak to máš daleko do školy, Kolik předmětů máš, Učíš se anglicky“ apod. Tím testem zabili asi tak 15 minut. Celou dobu se bavili v litevštině a připadal jsem si tam jak úplný debil. Hlavně když se na mě studenti dívali tak nějak divně. A když jsem se na ně podíval, tak hned čuměli jinam a měli spóóóustu práce. No hrůza. Když se na mě najednou podívali všichni, tak jsem pochopil, že mám asi mluvit já. Děs, běs… odkud jsem, něco o ČR, o naší škole… prostě k zblití. Zbytek hodiny se snažili něco namastit ve Wordu. Stejný postup jak u nás. Tady máš papír a přepiš to a ať to vypadá co nejvíc podobně. Studenti začali tím, že se lognuli na face a zbytek hodiny předstírali práci. Druhá hodina v jiné třídě stejně divný scénář… už se těším na zítra…
Po dvou hodinách jsem vypadl ze školy a jel si nakoupit nějaké jídlo na ubikaci. Jituš mi při odchodu ze školy říkala, že máme přijít ve 12 hodin, že nás zástupkyně vezme do centra na prohlídku synagogy. Došel jsem teda zase znova do školy. Zase nás dotáhli do jídelny a řádně nás nakrmili – bramborová-fazolová polévka s chlebem a kuřecí maso v nějaké sladké omáčce s ryžou. Ještě mi nutili nějakou buchtu (jako že dezert), ale tu už bych asi nedal. Pak nás naložili do taxíka a vyrazili jsme směr centrum. Přišli jsme k synagoze a zamčeno. Ono to bylo domluvené tak, že ji otevřeli speciálně kvůli nám. Byl to teda nářez. Paní nám popisovala historii židů v Litvě a to byl teda mazec. Před 2. svět. válkou tam prý bylo něco kolem 160 synagog (jestli jsem dobře rozuměl) a tahle byla jedna z mála, která to přežila. Jediný důvod proč zůstala stát, byl ten, že v ní skopčáči měli za války ošetřovnu a nějaký sklad. Teď synagoga slouží ortodoxním židům. A to byl další mazec. Vpředu byl nějaký oltář nebo něco takového a za ním uložené staré pergamenové svitky a knihy. To nám ale nemohla ukázat, protože ty dveře, za kterýma to bylo uložené, může otvírat jen někdo a ona jako ženská už vůbec ne. Jak jsme šli od oltáře po schodech, tak šla pozpátku, protože se k oltáři nemůže otočit zády. Synagoga byla na dvě patra. Dole se mohli modlit muži, ženy v horním patře. A zase, jak jsme šli do patra, musel jsem jít s Františkem první a Jituš s paní až po nás. Opět z nějakého jejich ortodox důvodu. Když jsme se loučili tak se paní s Jituš objímala. František jí podával ruku na rozloučenou, ale bohužel to neklaplo. Prý si s chlapama nemůže podat ruku, to je prý totální průser. Hodně silný zážitek… v synagoze jsem ještě nikdy nebyl a jak popisovala přežívání její rodiny, tak z toho běhal mráz po zádech.
Je třeba odlehčit a tak se jelo do nákupního centra. Naše teska a olympie a podobné kousky se můžou jít zahrabat. V tom nákupáku měli dokonce hokejové kluziště!!! Zrovna tam měli nějací malí draci trénink. Mazec. Hned za mantinelama byly hospody, restaurace a tak. Rodičové v hospodě a děcka se trápily na ledě. Někteří rodiče to docela prožívali. V obchodě jsem nakoupil nějaké gešenky domů, něco poslintal nad vystavenýma luxusníma autama a radši vypadl domů. Cestou z nákupu jsem zjistil, kde je hala na basket, kde chcu zítra zajít na zápas. Hraje se evropská liga a tady je to sport číslo jedna. Doufám, že ještě seženu lupen. Sice se mi tam samotnému moc nechce, ale litevci počítám udělají dobrou atmošku, když to tak žerou. Uvidíme.
Jinak dole nějaké fota – ubytko, klužiště, synagoga a včerejší večeři z restaurace.
Mívajte sa a hoj zítra.
Chozé